Už se zdálo, že cesta ANO k vítězství se podobá polské dálnici. V posledku se ale situace mění, cesta sice asi směřuje stejným směrem, ale je čím dál kostrbatější a na preferencích je to vidět. Hlavním protivníkem je Fialovo Spolu. Dlouhou dobu ospale klopýtalo od prosazování jedné nepopulární agendy ke druhé: korespondenční volba (= získání zaručených hlasů pro sebe), prodloužení věku odchodu do důchodu ( nutnost, ale dělat na začátku a ne na konci volebního období), zdanění mobilů, aby měla radost Česká televize (spoléhání na její automatickou podporu) . Do beznadějných kauz se Spolu pouští dál, viz zápas ODS o podobu „dětského certifikátu‟, psal jsem o tom včera. Nicméně nastoluje i rozumné agendy, zejména v otázkách obrany a bezpečnosti.

Právě na ně by žádný politický tábor neměl mít patent, už proto, že se často jedná o dlouhodobá opatření nespadající pod pravidelný cyklus volebních období. Přirozeně že z povahy věci samé je vždycky vládní sestava jaksi slyšitelnější je než opoziční tábor. To ale neznamená, že by opozice měla vládní úsilí v tomto ohledu bojkotovat.

Babiš se snaží tančit mezi vejci, aby to vypadalo, že mu jde o bezpečnost vnější i vnitřní, ale nechce vládě pomáhat. Hladově hltá všechny výzkumy veřejného mínění a musí z toho mít hlavu zamotanou. Podporují ho i zarputilí opozičníci, kteří jsou nadšeni, jak „jim to nandává‟, ale má ohlas i mezi lidmi zklamanými bezvýrazným výkonem původně pětičetné, dnes čtyřčetné koalice, zabředlé do nudné udržovací politiky. Tyto lidi Babiš staví před dilema, jestli se mají dál nudit s Fialou anebo být vyděšeni, kam Babišovy opičí skřeky zemi zavedou. My nevíme, jak to Babiš s obranou myslí, jaká je jeho zahraniční orientace kromě toho, že „chce mír‟ a nepomůže napadenému Polsku. Zato víme, že na vládě neuznává pozitivní ani nitku, ovšem naopak nevíme, co by chtěl dělat jinak.

Takže nespokojencům notorickým i sezónním nabízejí alternativu čitelnější firmy, nacionalistická SPD, slovně pravicoví Motoristé anebo ruská agentura Stačilo!. Na preferencích se to projevuje. Má to dva předvídatelné důsledky.

Babišovi se nepodaří dosáhnout nadpoloviční většiny ve sněmovně a tudíž bude tlačen do koaličního vládnutí nebo potupného menšinového „s podporou‟. Tak či onak bude mít na výběr hodně problematické partnery – hodně střízlivě řečeno, jsou „bez vládní zkušenosti‟. Když si toto uvědomí odpadlíci od Spolu, jistě jim to bude vrtat v hlavě, komu dají svůj hlas.