Sestřelení vlády v době předsednictví Evropské unie byl pěkný výkon, ale obžaloba z velezrady prezidenta tři dny před jeho odchodem z funkce je výkon ještě lepší, oba výkony z dílny sociální demokracie. Jsou to kopance do naší státní prestiže, které nás ženou do kouta.

Prezidentova amnestie nemá žádném racionální vysvětlení, kromě kuloárních fám, které je stydno opakovat v seriózním médiu. V očích soudného člověka sotva obstojí vysvětlení, že cílem bylo profackování našeho soudnictví, jak věc vysvětloval jeden z Klausových věrných panošů. Pořád ale velezrada je cosi, co by se mělo brát hodně vážně ve státě, který byl svými vůdčími představiteli zrazen v roce 1938, v roce 1939, v roce 1944, v roce 1948 a v roce 1968, a to vyjmenovávám data, kdy zrada na základních národních zájmech byla očividná. V tomto ohledu byl zrádcem Beneš stejně jako Hácha, velezrádcem byl nepochybně masový vrah Gottwald i jeho nástupce Zápotocký a z pozice funkce zastřešil velezradu i Svoboda, tehdy už nemohoucí stařec, do tragické role dotlačený padouchy, které pak po roce 1989 nový režim nechal bez potrestání. To je historické pozadí pojmu velezrada v novodobých dějinách českého státu. Tyto zrady byly natolik závažné a měly za následek smrt a neštěstí statisíců lidí. Slovo velezrada by tudíž mělo být určeno ke krajním výkonům. Je svým způsobem posvátné.

Snad je toto politické stanovisko a je tu ještě pohled právní, kterého se držel senát, když se nakonec rozhodl žalobu na hlavu státu podat. Je to smutná pravda, že oba naši dosavadní prezidenti, jak Václav Havel, tak Václav Klaus, vykládali ústavu velmi volně a navnadili tak i nastávajícího prezidenta Miloše Zemana. Ten, ještě dřív, než si stačil položit na desku psacího stolu tužku, už začal šířit mlhu, že má právo odvolat předsedu vlády o své vlastí vůli.

Pak ovšem by pondělní akt senátu vzešel do jiného světla. Znamenal by jasné prohlášení "ne" oněm extenzivním výkladům ústavy, jak je dělali jak Havel, tak Klaus a, jak s vytahuje, že udělá, Zeman. Prezident je úředník a má své předpisy a ústava je nejdůležitější z nich.

Bylo by vše v pořádku, kdybychom mohli věřit, že je Ústavní soud opravdu nestranný orgán. Není. Je personálně odvislý od prezidenta. A ten nastávající si hraje do noty s Václavem Klausem a jeho rodinou, která byla ochotna troubit do světa oplzlé lži, aby potopila Zemanova protikandidáta. Sen o zjednání spravedlnosti je moc hezký, ale o to horší bude kocovina po procitnutí z této merendy. Ten, kdo bude vstávat bez bolehlavu, je s největší pravděpodobností Václav Klaus.