Evropský parlament dal auta se spalovacím motorem na prodejní index od roku 2035. Znamená to, že za třináct let se nová osobní a lehká užitková auta na benzín nebo diesel nebudou moci prodávat. Znamená to, že...kolik? Tři roky? Pět let před tím, tedy od roku 2030 se nebudou vyrábět a ještě dejme tomu další dva tři roky se zastaví jejich vývoj. A ještě dále dozadu… blíže k aktuálnímu datu se přestane investovat do odvětví, které jen přímo v automobilkách zaměstnává v Evropě 14 milionů lidí, tedy přes 6 procent všech zaměstnanců. Že se něco podobného mohlo sttát jen dokazuje, že tato instituce je odtržená od reality, je ovládaná ideologicky motivovanými skupinami a důsledky budou devastující.

Už dnes stoupá poptávka po ojetých vozech. Mnohé značky už nabízejí jenom hybridy – další produkt ideologické zběsilosti: nesmyslně předražené auto se dvěma pohonnými agregáty na různých principech s deklarovanou sníženou spotřebou paliva – naprosto neadekvátní ceně a ekologické zátěži spojené s výrobou akumulátorů a jejich nedořešenou recyklací. K obměně parku je menší důvod. Lidé jako já si podrží starý spolehlivý vůz, místo akvizice nového, která sebou vozí za chodu motoru při 5tisících otáček třímetrákovou baterii narvanou lithiem, aby ušetřil jeden litr na sto kilometrů.

Optimistovi (jímž jsme) nezbývá než se upnout nadějí na lidský um a na vynalézavost, že se podaří z tohoto šílenství nějak vyváznout. Vznikne suchý akumulátor založený na jiném principu akumulace elekřiny než chemickém? Pak bude vše jiné, všichni přejdeme na elektromobily a budeme se jen zabývat otázkou, jak elektřinu vyrobit, když je jaderná energetika pronásledovaná a efektivní zdroj plynu ovládá ruský stát. Takový akumulátor neexistuje. Naději dává syntetické palivo, to mi připadá jako elegantní řešení, ale uvěřím na něj, až ho opakovaně natankuju. Něco se prostě musí stát.

Technologický zázrak. Nebo politický převrat s nepředstavitelnou konturou. Přeji si prvé, bojím se druhého.