Svítit u toho nemusíme
Naše výprava se nezúčastní zahajovacího ceremoniálu zimní paralympiády ve Veroně. Neúčastní budou protestovat proti účasti Ruska a Běloruska ještě výpravy z Ukrajiny,Polska, Estonska a Litvy. Ukrajinci Vladyslavu Heraskevyčovi zakázali na zimní olympiádě připomenout památku kamarádů a kamarádek zabitých ve válce. Pokud ruští či běloruští sportovci ve Veroně uspějí, kamery budou zabírat a vysílače po celém světě posílat pěkné pohledy na triumfující vlajky.
Dva momenty mě na tom všem zarazily.
Samozřejmě je šokující, že se protestu účastní tak málo zemí. Dá se samozřejmě argumentovat ze všech možných stran a každý názor ponese svůj díl pravdy, nicméně je fakt, že pouze doslova hrstka zemí se protestu účastní.
Co ale s výchozím faktem, že Mezinárodní paralympijský výbor zrušil suspendaci Ruska a Běloruska? Rozhodlo o tom Valné shromáždění… drtivou většinou bezmála 180 členů ze 121. Oficiální vyjádření se odvolává na většinový názor… z celého světa. S tím se dá těžko pohnout. Připomíná nám to, jak malou roli ve vnímání světa náš cíp kontinentu zaujímá. Ale to by na tom nebylo to nejhorší. Dá se chápat, že boj o Donbas není ve Východním Timoru v ohnisku veřejného zájmu. V ukrajinské válce ale nejde o přeshraniční tahanici, jakých je na zeměkouli dvanáct do tuctu. U nás ale přece jen pořád převládá názor, že jde o zavrženíhodnou agresi. Ale co si má taková… dejme tomu Indonésie myslet, když Západ má za sebou Irák, Libyi a americké letadlové lodě se zaměřují na Írán?
No jo… Ať si tohle všechno vyřeší Východní Timor. Valné shromáždění rozhodlo a tak to bude. My ale u toho nemusíme svítit.