Už dlouho jsem nenarazil na tak zábavnou myšlenku! Na Novinkách píší, že zatopená města zvažují žalobu na stát, protože za 27 let nezvládl vybudovat přehradu. Jde o projekt přehrady v Nových Heřminovech. Psal jsem zde o tom před třemi týdny v článku Bože, kéž jsem aktivistou, jádro věci je obsaženo v první větě. Povodně by tak silně neponičily Opavu, Krnov, ale i Nové Heřminovy, kdyby přívalu bránila přehrada. Jenže se ji nepodařilo postavit, třebaže byla navržena a stavba do značné míry schválena.

Ona ta žaloba na stát asi podána nebude. Nicméně zábavné na celé věci je to, že konečně někdo pochopil, kdo je veřejný nepřítel. Není to ani Babiš, ani Fiala. Není to Konečná nebo Okamura. Je to monstrum souhrnně zvané Stát, bestie bez konkrétního tvaru, natož pak že by měla rozeznatelný obličej. Stát je souhrn všech institucí zúčastněných na rozhodovacích procesech. Jako tělo živočichů má krevní oběh, stát je provázán zákony a předpisy, ale také neformálními vazbami a zájmy. To vše dohromady tvoří molocha, který má jediný zájem: aby nic nešlo, a to se tomuto českému státu skvěle daří.

V této době se hodně mluví o nové pravicové straně. Možná vznikne, možná nevznikne. Stát ji ani nepocítí, pokud vznikne. Přežil jich už desítky. Všechny politické strany slibují veřejnosti, že budou stát ovlivňovat nebo dokonce řídit. Veřejnost je tak pošetilá, že jim to věří a občané kvůli tomu chodí k volbám. Souhrnný výsledek?

Nic nejde. Přehrada v Nových Heřminovech je zrníčko, je to zlomeček toho, co všechno nejde.

Takže znovu: konečně se našel někdo, kdo ukázal na pravého viníka! Našel se někdo, kdo jde na podstatu problému. Že z toho nic nebude, je zřejmé. Ve státě, kde nic nejde, nelze ani úspěšně žalovat stát.

Tak si aspoň hezky užijte svátek 28. října.