Klerofašisté se rozutekli, jinak by dostali v Kaprově ulici přes držku, hodnotil na Twitteru jeden pokrokový aktivista střet pokojného průvodu stoupenců rodiny s feministickou avantgardou podpořenou Mladým Pirátstvem. Potrat je v pokrokové novořeči nazýván „reprodukční svobodou‟. Kdyby přijel do Prahy domorodec z Papua Nové Guineje a ptal se „co je to ta reprodukční svoboda‟ a někdo z těch pokrokových lidí by mu to vysvětlil, možná by udiveně zvolal:

„Proč tomu říkáte reprodukční, když je to o zabíjení nenarozených dětí?‟

Ale tak to je, milý domorodče z Papua Nové Guineje, a moc se tomu nediv a koukej se radši vrátit domů a jestli se ti to nelíbí, tak ti tu tvou fašistickou držku rozbijeme.

Opravdu se nechci zúčastnit debaty o potratech. Jsou u nás právně ošetřené, provádějí se na vysoké úrovni naší lékařské péče. Nechci se debaty zúčastnit už proto, že jsem mužský a ti by se měli hlavně starat o to, aby jejich počínání žádným umělým potratem neskončilo. Mohu si ale myslet své, a tak si myslím, že slogan „je to moje tělo‟ je v případě těhotenství lehce nakřáplý, protože těhotná žena, málo platné, jsou dvě těla, z počátku málo a pak čím dál víc až pak je porod a jsou dvě těla. Celý ten problém je, myslím, o odpovědnosti, ale odpovědnost, to je něco, co dnes není cool. Rozhodující je identita.

Proč tedy z mé strany to rozčilení nad průběhem sobotních demonstrací v Praze?

Jakmile začnu někoho nazývat fašistou a vyhrožuji rozbitím držky, stávám se sám fašistou. Základním rozpoznávacím znakem fašismu rudého nebo hnědého nebo zeleného je netolerance, slepá víra ve svoji pravdu a ochota použít násilí.

Až v červnu zase půjde průvod homosexuálů, stoupenci tradiční rodiny tam asi budou taky, bývá to zvykem. Ale s nikým se neperou, ničemu nebrání a rozbíjením držek nehrozí.

Sledujte mě na Twitteru