O balíku s astronomickou sumou 750 miliard eur se bude jednat na summitu v Bruselu. Na jednání ve čtvrtek odletěl premiér Andrej Babiš. Předpokládá se, že jednání potrvá do neděle, ale není vyloučené prodloužení, eventuálně i přerušení bez dohody.

Jisté je, že pozice jakéhokoli vyjednavače by byla nevděčná. Vzpomeňme, s jakou se potázal vyjednavač našeho vstupu do unie Pavel Telička. Navíc Babiš má hned několik hendikepů. Europarlament mu hodil do obličeje střet zájmů – rozhlasoví reportéři zveřejnili utajované dokumenty o svěřeneckých fondech, které jasně dokazují, že je Babiš jediný beneficient těchto fondů. O žádném spojenci se neví, Poláci a Slováci jsou s dosavadními návrhy spokojeni. Navíc, Polákům nespadly do klína, ti byli pilní jako včeličky, jejich vyjednavači v evropských strukturách. Babišovi blízký je snad jen Orbán, ale jeho osoba je víc než nevítaná: nikdo se nesnaží demaskovat podstatu tvz. liberální demokracie víc než on. Bude tedy zápasit sám, on, který má pověst gaunera, který evropské dotace hrne do vlastních kapes.

Nečekejme, že se vrátí s vítězným popěvkem na rtech. Na bouchnutí do stolu nemá odvahu a pokud nějakých kompromisů dosáhne, budou tak malé, že si jich sotva kdo všimne.

Přitom jeho nářky před odletem jsou oprávněné. Správně poukazuje na to, že automobilový průmysl je jedno z mála zbývajících odvětví evropské produkce, které ve světě hraje nějakou roli, a že to, co se chystá, hrozí jeho poškozením, ne-li záhubou. Jistě že má pravdu. Ale ta záhuba, to je přesně to, po čem zelené smečka v Bruselu prahne: říká tomu modernizace.