Sucho otevírá oči
Současná vlna veder a sucha zvedla ceny potravin – je to citelné zejména v chudých zemích. Jejich obyvatelé vydávají na jídlo třicet procent svých příjmů, kdežto ve vyspělém světe je obvyklé, že za potraviny vydáváme jen desetinu toho, co vyděláme. V souvislosti s tím se začalo opět hovořit o problému biopaliv.
Toto je příklad obludnosti dotačních politik založených na tom, že silná a chytrá lobby se ozbrojí líbivým sloganem a prosadí nesmysl, na kterém se dají vydělat miliardy. V podstatě jsou to všechny takzvané ekologické projekty, které námi hýbají. O biopalivech je to už jasné. Problém je v tom, že lobbisté dokázali tohle zvěrstvo prosadit do legislativ a jejich zisk se stal státní povinností, hlava nehlava, ber kde ber. Další zvěrstvo tohoto druhu jsou větrné elektrárny a fotovoltaika. Dokud nebude existovat levná a ekologicky šetrná technologie skladování elektrické energie, jsou tyhle megaprojekty nezodpovědným hazardem s jediným efektem: astronomický výdělek pro ty, kdo to prosadili.
Jakmile budou existovat technologie na skladování elektrické energie, nebude žádných legislativ a dotací třeba. Každý, kdo má vlastní střechu, bude chtít mít na ní solární panel – tak je to jednoduché. Jakmile je něco evidentně užitečné, nepotřebujete na to nějaké dotace. Lidi to budou sami chtít. Jakmile jsou na něco dotace, pátrejte, který kuliferda si na tom namastil kapsu. Míra dotací je nepřímo úměrná užitečnosti projektu a závisí na koeficientu mediální přesvědčivosti. To je zákon, který už přes 48 lety stanovil slavný belgický učenec Maurice de Boulignard, génius, kterého bohužel nikdo nezná.
Je dobře, že se o zhoubnosti biopaliv začalo znovu psát a mluvit. V tom je jediné pozitivum, které aktuální výpadek v produkci potravin přinesl.