Návštěva barmské političky Su Ťij v Praze se vymyká z defilé profesionálních apoštolů lidských práv, kteří přelétají z kontinentu na kontinent a houfují se, aby v jednacích sálech luxusních hotelů šířili dobro. Chudák dalajlama v této roli poněkud degradoval do šarže poněkud komické, třebaže je to osobně bezpochyby moudrý a milý člověk. Su Ťij je aktivní významná politička a je víc než dobře, že ji prezident Zeman přijal s maximální úctou a že se jí věnoval i ministr zahraničí Jan Kohout.

Svazová republika Myanmar je o 20 % větší země než Francie a má 50 milionů obyvatel. U nás je známa pod názvem Barma, avšak samotná Barma je sice nejvýznamnější, avšak jen jeden ze států této svazové země. V posledních létech prochází Myanmar fascinujícím procesem demokratizace. Vojenská vláda, která je u moci v podstatě od konce světové války, pozvolna uvolňuje otěže a právě Su Ťij v tom hraje stěžejní úlohu. Snad jen Nelson Mandela je v tomto ohledu svým věhlasem srovnatelný, s tím rozdílem, že má minulost teroristy a ruce má pošpiněné krví umučených lidí. Su Ťij je nenásilná bojovnice v tom nejušlechtilejším slova smyslu. Ona sama prohlašuje, že Nobelovu cenu míru získala díky Václavu Havlovi. Ať to bylo jakkoli, je velmi důležité, že si tato významná žena v sobě chová pozitivní vztah k naší zemi, a bylo by jen dobře, kdyby si ho udržela.

Myanmar se mění doslova den ze dne – navštívil jsem ho dvakrát v rozmezí dvou let a rozdíl je neuvěřitelný. Pokud se nestane něco neblahého, zemi nemůže minout hospodářský rozkvět a bude o jednoho asijského hospodářského tygra víc. Obyvatelé Su Ťij doslova zbožňují. Přejme jí i sobě, ať si na návštěvu Česka zachová dobrou vzpomínku, a vůbec nejlepší by bylo, kdyby její návštěva přinesla pro budoucnost i další konkrétní kontakty nesoucí užitek.