Pamatujete na kampaň „stydím se za svého premiéra‟? Šlo tenkrát o chudáka Stanislava Grosse, dej mu pánbu nebe, před smrtí poprosil veřejnost o odpuštění. Přičemž z hlediska dnešních poměrů šlo o patálii sotva hodnou pozornosti. Doba se změnila, demokracie ztratila „pyl nevinnosti‟, otrnuli jsme. A přece je mi udělalo nevolno nad zprávou, že brněnský krajský soud zablokoval podpis smlouvy mezi společností Elektrárna Dukovany II (EDU II) a korejskou KHNP. To se stalo v době, kdy ve vzduchu už byl letoun narvaný korejskými oficiály třímajícími v ruce propisku určenou k podpisu smlouvy.

Já vím. Už léta hlásám Neffův zákon, podle něhož každá blbost má minimálně jeden rozumný důvod. „Soud zakázal podpis smlouvy, aby EDF neztratila možnost získat zakázku, pokud by jí dal v žalobě za pravdu. Zákaz platí, dokud soud nerozhodne o žalobě EDF,‟ vysvětluje mi můj kamarád AI GROK. Jedno ale vysvětlit nemůže a leží mi to v hlavě už dávno. Copak ten, kdo zadává zakázku a vybírá z několika uchazečů, nemá právo vybrat podle svého? Když si budu kupovat ledničku a budu volit mezi Fridéro a Ledáro a zvolím Fridéro, může na mě Ledáro podat žalobu?

Může. V našem Blbálkově je možné všechno. Právní stát nabyl absurdních rozměrů. Dokonce to vypadá jako projev jakési sadistické radosti, že to podávají den před tím. Letadlo s Korejci ve vzduchu a bum, krajský soud v Brně vrhá vidle. Má se začít kopat pro dálnici a bum, Děti Země podají jakýsi „blanketní protest‟. Vrtá se díra pro metro a bum, protest proti kvalifikaci jakéhosi stavbyvedoucího a projekt za miliardy je v hajzlu,, jinak se to vyjádřit nedá.

Aby groteska byla hotová, česká strana kupu smluv s Korejci podepsala. Rád bych byl mohou na stropě a poslouchal, co ji naši říkají, když se Korejci znepokojeně ptali, jestli má smysl cokoli podepisovat ve stínu soudního zákazu.

„Na to nehleďte,‟ říkali jim.‟Jste přece v Blbákově.‟

Mělo by je to uklidnit, ale nejsem si jist, že se to stalo.