Do kamene se má tesat nárys klimatického zákona předloženého předsedkyní EK Ursulou von der Leyen. Nemusíte se obávat ohluchnutí od kameníkova kladívka, ono toho zas tak moc konkrétního není. Což okamžitě vyvolalo hněv všech vyznavačů zeleného šílenství, které dnes ovládlo veřejný prostor Západu.

Nápadný je rozdíl v horlivosti EK a europarlamentu. Ten je už naprosto ve vleku aktivistické lobby a žádá zeleno hned a všude. Jestlipak si ale dnes vzpomene na jinou bombastickou akci… před dvaceti lety? To jsme ještě v EU nebyli, a hlavně, EU byla zcela jiná, než je dnes. V Lisabonu byla přijata v roce 2020 strategie s cílem vytvořit z EU do roku 2010 nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa. Tak to Evropa opravdu není. Dynamické ekonomiky jsou jinde, Evropa svoji výrobu vystěhovala daleko za hranice, tam se vesele a dynamicky vyrábí za cenu enormní zátěže životního prostředí, načež Evropa přijímá novou strategii a von der Leyen ji chce tesat do kamene. Dopadlo to tak, že si Turecko otevřeně dovoluje Evropě vyhrožovat, načež předáci společenství se chabě snaží diktátora uplatit.

V této souvislosti se naskýtá otázka: Evropa neváhala nasadit sankce na Rusko, které – ano, mimo regule mezinárodního práva, nicméně velké státy se takto chovají často – si vzalo zpátky Krym věnovaný Chruščovem z obskurních důvodů Ukrajině. Kdypak Evropa uvalí sankce na Turecko, které se dopouští agrese proti sousednímu státu a žene migranty do Evropy, což je naprosto jasný agresivní tah?