19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Statistická chyba

19.1.2006

Plané jsou úvahy, zdali za to může nebo nemůže. Je zřejmé, že ten veliký náskok z dob, kdy byla sociální demokracie v rozkladu vinou neschopného vedení a rozkladného působení Miloše Zemana a jeho pohrobků, ten je pryč. A byl by pryč, i kdyby stál v čele ODS kdokoli. Občanští demokraté mají svůj fanklub, který je bude volit děj se co děj. Však také ODS příliš neztratila, je v podstatě na svém. Za Špidly a hlavně za Grosse ztráceli sociální demokraté a teď se vracejí tam, kde bývali. Žádná senzace se tedy neděje, jen se vracíme k tomu, co známe: k patové situaci, kdy proti sobě stojí dvě svou váhou prakticky stejná uskupení podporovaná příznivci.

To ovšem není pro Topolánka žádná omluva. Už teď je jasné, že svoji stranu k oslnivému vítězství nedovede. Pokud si OS udrží aspoň nějaký náskok, bude to náskok o špičku nosu a na špičce nosu se nedají vybalancovat dalekosáhlé reformy státní správy a veřejných financí. I kdyby ODS vyhrála, bude dělat v podstatě sociálně demokratikcou politiku a nebylo by divu, kdyby za podpory, ne-li dokonce koaliční spolupráce s Paroubkovou stranou.

Jedno je ale nepochopitelné.
Paroubek staví svoji kampaň na "obraze úspěchu". To pochopitelné je. Co je ale nepochopitelné, že to nedělá ODS. Vždyť prostřednictvím hejtmanů a krajských zastupitelstev je už teď v jistém smyslu celá země vedená ODS. Bohatství země nevzniká v parlamentních restauracích ve Sněmovní ulici. To vzniká právě v těch krajích, jež spravují občanskodemokratičtí hejtmani. V krajských volbách je občané zvolili a měli k tomu nejspíš nějaké důvody. Proč se ODS o úspěchy krajů neopře, ano, to je nepochopitelné.
Až na to, že to pochopitelné je. Vedení ODS je v zajetí pražské sebestřednosti, v zajetí představy, že někde za Chuchlí, Jižním Městem a Černým Vrchem začíná nějaký Blbákov, kterému je třeba moudře vládnout z Prahy na základě ideologických pouček. To je samozřejmě hloupá fikce. Zrcadlo této fikci nastaví až červnové volby.

Výsledek bude ten, že občané, kteří doufají ve změnu, si na ni počkají přiinejmenším další čtyři roky.