Při té příležitosti se svěřil s osobním nápadem, že by bylo dobré vázat sociální dávky na docházku romských dětí do školy, neboť jen lepší vzdělání romských dětí může podle něho zlepšit postavení Romů. To je pravda tak samozřejmá, jako že voda teče z kopce (dříve s kopce). Jenže jeden z důvodů, proč je kruh romské sociální pasti začarovaný, je právě v tradičním podceňování vzdělání v romských rodinách. Právě ty z nich, které jsou na tom nejhůř, mají krátkodobý horizont uvažování a dávka dnes - anebo půjčka dnes - je pro ně přednější než sázka na vzdálenou budoucnost. Pečlivá školní docházka s dobrými učebními výsledky je neselhávající vklad pro dobrou budoucnost. Škola, to je to nejcennější, co stát svým občanům dává. Trvalé podceňování školy není zdaleka výsadou Romů. Úcta ke škole, ke školní docházce, k učitelům, to není silná stránka ani tzv. většinové populace. Navíc, v dnešní době poklesla váha všech autorit a učitelé na to doplácejí také. Před třiceti, čtyřiceti lety by si rodiče nedovolili vystupovat vůči učitelům arogantně a mnohdy agresivně, jako se to děje dnes. A to jsou příklady, které snadno táhnou.
Ministr Kocáb tedy drží hodně horký brambor v rukách a je to brambor horký na hranici vzplanutí, když mudruje o tom, že donutí romské rodiče posílat děti do školy.
Ale jak to dokážete, pane ministře?
No, tohle není zas tak žhavá otázka. On to má pan ministr za pár, ministr odejde a problém zůstane. A plané řeči odvane vítr času.