Policie udělala včera šťáru v nakladatelství Guidemedia kvůli knize Holocaust pod lupou. Jde o nakladatelství, které už dříve mělo konflikt se zákonem kvůli antisemitskému škváru Jedovatá houba, o tomto svinstvu jsem psal letos v únoru (zde). Nemohu než opakovat, co jsem napsal na téma jak je to možné: Je to možné díky Nejvyššímu soudu, který dříve podané žaloby proti Guidemedia odmítl.
Když jsem tu před časem psal o hanbě Nejvyššího soudu v souvislosti s H-systémem, nemohu než o hanbě znovu hovořit. Je mi stydno, že takový Nejvyšší soud máme.
Nepochybuji, že policie ostrouhá a že se nic nestane lidem, kteří knihu vydali. Jen pro přiblížení, na obálce je schematicky namalovaný koncentrák, jak ho známe, na tom lupa a v ní je vidět, že šlo v podstatě o ozdravný tábor s fotbalem a plavečákem. Přál bych si, aby někdo z přeživších měl ještě tolik síly, aby baseballovou pálkou rozbil autorovi a vydavatelům hubu, a zde otevřeně vyzývám k násilí proti skupině obyvatel. Ani bych se nedivil, kdybych z toho měl v téhle zemi pěkný průser.
V téhle zemi, kde je možné vydat kalendář s portréty Hitlera, Himmlera, Heydricha… a soud to nekvalifikuje jako propagaci nacismu, ale jako obchodní činnost pro zisk.
Tohle jsou absurdní a odpuzující důsledky právního pozitivismu ovládajícího naši justici. Ta má sklon požadovat, aby se na každý konkrétní čin napasoval jeden paragraf, a pak by soudit mohl počítač: kalendář s Hitlerem je podle paragrafu a), kdežto kalendář s esesáky je podle paragrafu b).
První větší skandál byl kolem luxusní edice Mein Kampfu. Tehdy edici obhajovali zastánci svobody tisku. Tvářili se, že nevidí, co bylo jasné na první pohled, že jde o artefakt, o relikvii. Když v té době vyšla kritická edice sebraných Goebbelsových projevů, nikdo se nad tím nepozastavil, protože to byl jasný studijní materiál, a bylo moc dobře, že to vyšlo. Také Můj boj je třeba číst a je třeba znát tváře postav z galerie státníků – vrahů dvacátého století. Jenže zde nejde o studium historie, tady jde o adoraci a vyjádření politického postoje a slepý, kdo to nevidí. Slepý, nebo soudce Nejvyššího soudu.
Mezi největší vrahy minulého století patří samozřejmě především Lenin a Stalin s Mao Ce-tungem. Naskytne se otázka, proč policie nezasahuje proti šíření publikací velebících tyto lidské zrůdy. Na to je pravdu jednoduché vysvětlení: polistopadový režim komunismus nepostavil mimo zákon, estébáky poslal do bohatě dotované penze a antikomunismus je dnes druh umanutého podivínství.
Mezi námi, antinacismus v jistém smyslu také, přinejmenším z hlediska praktické politiky. To pravé nebezpečí neplyne ani od neonacistů, ani od kovaných komunistů, ale od progresistů v široké škále barev, od rudé po zelenou. To je ta aktuální reálná síla, která krok za krokem sahá po naší svobodě.