To je zase jeden případ, kdy je těžké si udělat názor. Samozřejmě rádi jezdíme po německých dálnicích, aniž bychom cokoli platili, kdežto v Rakousku platíme známku a ve Francii a Itálii platíme pořád, každou chvíli – jako mourovatí. Dálnice se nerodí z půdy a deště, je třeba je postavit a udržovat a to stojí peníze – v Německu to stojí peníze daňové poplatníky.

V tomto smyslu je tedy snadno pochopitelná snaha německé vlády dálnice zpoplatnit.

Je ovšem na pováženou, že břímě platby se má týkat jenom cizinců. Německo vystupuje coby hlavní stoupenec evropeismu na celém kontinentu. Jak se ale tento postoj slučuje s ideou panevropanství? Samozřejmě nijak.

Proti úmyslu Německa zavést poplatky otevřeně vystupují dva státy, Rakousko a Nizozemsko. Mezi jejich postoji je ale veliký rozdíl. V Rakousku musíme mít dálniční známku, v Nizozemí jezdíme bez poplatku. A mají skvělý systém dálnic – ti neváhali si je postavit, třebaže plochu svého území zaplatili tvrdou prací celých generací! Nizozemci se tedy musí na německé úmysly dívat obzvlášť kysele.

A což kdyby oni sami vyhlásil povinnost dálniční známky pro všechna auta s poznávací značkou D?

Moc velký příspěvek k posilování evropské soudržnosti by to nebyl, ale ta už dostala v poslední době tolik ran, že jeden kopanec navíc by jí neublížil.