Nejsou jenom špatné zprávy a známe i jiné barvy než černou. Připomněl jsem si to při sledování Rozstřelu na iDnesu, kde Vladimír Vokál hovořil s šéfem Ředitelství silnic a dálnic Radkem Mátlem. Za Fialovy vlády se zprovoznilo 200 km dálnic a skoro stejně je v různém stupni přípravy. Rekordy budou pokračovat, takže i za současné vlády dostane doprava přednost před rozhlednami. Co se to stalo, jak je možné, že se ledy hnuly a uskutečňuje se to, co bylo dřív nemožné?

Z rozhovoru vyplývá, že za příznivý obrat můžeme vděčit novému zákonu o liniových stavbách. Toto konstatování ovšem otázku jen posouvá. Proč ho teď máme – a jak se zdá, funguje dobře – a proč dřív nebyl? Zkusme to dohledat.

První zákon tohoto druhu byl schválen v roce 2009, nicméně fungoval jen napůl a příprava nadále trvala 13 až 15 let. K zásadnímu posunu došlo velkou novelou v roce 2018, která zavedla „institut mezitímního rozhodnutí“: bylo možno začít stavět na pozemku dřív, než eventuální spory skončily. V tomto trendu se pokračovalo a v roce 2020 parlament zavedl sloučené řízení a jednotné závazné stanovisko dopadů EIA. V roce 2023 následoval zákon o strategických investicích podpořený i Evropskou unií, která stanovila lhůtu čtyř let pro zásadní dopravní a energetické stavby.

Nad stručným přehledem nás napadne, proč to sakra muselo trvat tak dlouho, když od začátku věděl takzvaně každý, kde je zakopaný pes?

V tom je přednost i síla demokracie. Číňan se s tím nemaže. Postaví tisíce kilometrů vysokorychlostní železnice, než řekneš švec. U nás to nejde. Jako korektiv v celém procesu fungovala práva vlastníků půdy a ochrana přírody. V totalitě se půda zabaví a ochránci přírody jdou do basy. V demokracii je třeba dlouho a trpělivě zvažovat pro a proti a hledat průchodná řešení.

Kdo tedy působil pozitivně? Mezitímní rozhodnutí prosadil Dan Ťok, ministr dopravy za ANO, a sloučené řízení prosazoval Karel Havlíček. Velkou zásluhu na zákonu o strategických investicích má Martin Kupka z doby, kdy byl ministrem dopravy za ODS. Opoziční i vládní kluby mnohdy spolupracovaly v různých obdobích za různých vlád. O spolupráci se ale moc nemluví, jako by to bylo něco neslušného. Volič chce zábavu, chce arénu, chce spory.

Teď si může spory užít kolem stavebního zákona, který se rodí stejně zdlouhavě a obtížně jako ten o dopravních stavbách.

Pozitivní výsledek vždy plyne ze spolupráce, ale… vyhrajte volby se sloganem „Spolupracujeme s těmi druhými“!