Spolu s vládou čekáme na potopeň
Mám rád slovo potopeň – pochytil jsem ho od jedné paní, kterou jsem potkával na procházce s pejsky. ale Občané jsou ze všech stran nabádáni, aby se připravili na nejhorší a pokud se opravdu stane to, co předpovídají meteorologické mapy, suchý z toho nevyjde nikdo z nás.
Povodní i s tragickými důsledky jsme zažili v posledních desetiletích několik. Nejhorší byla ta v roce 2002. Žil jsem tehdy ještě v Praze a příjemně mě překvapilo, že metropole měla přichystané protipovodňové zábrany. Bez nich by historické centrum bylo celé zdevastované. Když pak povodně pominou, prudce stoupne popularita institucí, jako je armáda a hasiči. Nepochybujme, že tomu bude tak i tentokrát, pokud skutečně dojde k tomu, čemu se zdráháme uvěřit.
Některé rady se mohou zdát komické, například pobídky, aby si lidi připravili evakuační kufry. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na jednu známou a na její zážitek z roku 2002. Bydlela v centru Prahy, na Hořejším nábřeží mezi Jiráskovým mostem a Mostem legií. Blok domů, kde bydlela ve 4. patře, byl evakuovaný. Měla tolik prozíravosti, že vyklidila ledničku. Kdo to v jejich domě neudělal, měl v ní po návratu živo. Je tudíž dobře vzít v úvahu i ten kufr s tím nejnutnějším anebo – zjistit, kde jsou klíče od skladu s protipovodňovými zábranami, jak na tiskovce připomněl ministr zemědělství Marek Výborný. Zbytečná škoda je vždycky mnohem horší než zbytečná opatrnost.
Rozumného se nedá říct nic k tomu, co nás čeká, pokud dojde na nejhorší. Až to přejde, bude se mudrovat, čemu se dalo zabránit. Jsem zvědavý, zdali pražského dopravního náměstka Hřiba napadne odlifrovat vlaky metra někam do kopce.
