Jak týdny plynuly, zněl z médií apel, aby vláda konala, aby se konečně pochlapila, aby se v ní projevilo to, čemu se říká ledaership, tedy schopnost vládnout. Pak se stalo nečekané, pět kohoutů na jednom smetišti se dohodlo a je tu něco, co zasáhne všechny, každého občana a pokud je to dobře vymyšleno, většinu podnikajících subjektů.

Řev se dal čekat. Každý chce sekat a spořit a omezovat, pokud to bude ten druhý. Daly se čekat výkřiky toho typu, že „Madeta vrací úder‟ a nebude mléko do škol. Čtěte: Madeta přišla o kšeft, stát jí už nebude vykupovat mléko. Na to se hodí rčení „nabouchejte si to mlíko do kecek‟, nebo variantně „strčte si ho mezi dva chleby‟.

Opravdu pikantní je ale tlak ze strany médií, tedy z té strany, která na razantní kroky ze strany vlády dlouhodobě tlačila a nabádala ji k razantnímu kroku. Ten nastal. No a vida! Noviny budou zatíženy daní 21 procent. Husu to trefilo, husa kejhá. V ohrožení je prý nezávislost médií a bortí se sama demokracie. Ano, to rozdělení časopisy (12% DPH že jsou jako věda) a noviny (21%) je bizarní. Každá potrefená husa si ale najde opodstatnění pro svůj nářek. Postoj tisku, tedy „pilíře demokracie‟ by ale měl být absolutně nestranný. O tom nemůže v tomto případě být řeči, jde o lobovální ve vlastní prospěch, lobování s přímým vlivem na veřejnost, je to objektivně vzato střet zájmů zcela evidentní. Na mysl se vynoří hláška z filmu Kill Bill: „sáhněte jim na prachy‟, říká šéf herny na adresu svého poskoka. Ve filmu poskok šel a ten hajzl umyl.

Teď se ukáže, jestli v Česku šéf je opravdu šéf. Sáhnout médiím na prachy, to chce gule. Jak to s nimi je, se ale ukáže až ve střetu. Ten začal a uvidíme, jak dopadne. Ale už to, že některá média do střetu šla je signál pro všechny ostatní: nedejte se, lobujte, šetřete kde chcete, ale na naše prachy nesahejte!

Jak ale bude soudný čtenář posuzovat jejich nestrannost?

Osobní dodatek: vynálezem internetu se staly papírové noviny exkluzivním zbožím, jako je opera. Proto Neviditelný pes vychází od roku 1996 digitálně.