Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Praxe dávat na kandidátku i členy jiných stran je tady už od devadesátých let. Dnes nazývané "obcházení koalic" je běžné a i ta žalující strana Volt, i Přísaha, mají u sebe členy jiných stran. Sami to porušují.

Historie:

Po revoluci v roce 1989 nebyl žádný vyšší limit pro koalice. Ten se zavedl až v roce 2000 po domluvě ODS a ČSSD, aby se zbavili konkurence menších stran. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ods-a-cssd-zmen... Limit byl 5%, 10 %, 15 % a 20 % pro 4 koalici. V roce 2021 byly limity po nálezu ústavního soudu změkčeny na současných 5 %, 8 %, 11 %. https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=304 Nejde tedy o něco odvěkého, ty limity se měnily.

V roce 2017 správní soud rozhodl jednu žalobu, že strana může mít na své kandidátce i členy jiných stran a nejde o koalici.

https://www.nssoud.cz/stazeni-dokumentu?filepath=S...

Je vidět, že vtip "Dva právníci mají na stejnou věc nejméně tři různé právní názory" není vtipem, ale skutečností.

Pokud by kandidovaly pouze 3 - 4 strany, názorově čitelné a opřené o spolehlivou členskou základnu, pak by se zvýšila efektivnost volebního procesu i PS a navíc by se ušetřilo spousta papíru.

Ono by nebylo koho volit ,co se týče té čitelnosti. Pétikoalice by už musela dávno zmizet. ŽIVOT JE PESTRÝ, BOHUDÍK ZA TO, VY MUDRLANTE.

Bylo psáno v podmiňovacím způsobu větné stavby.

Praxe nasazování členů jiných stran na kandidátky existuje v české politice od samého počátku devadesátých let a nikdy to nebylo považováno za něco nepřípustného. To, co je dnes označováno jako údajné „obcházení koalic“, je ve skutečnosti jen přirozený důsledek svobodných voleb. Pokud totiž české právo jasně říká, že členství v politické straně nijak neomezuje právo kandidovat na kandidátce jiné strany, pak není co obcházet.

Základním principem pasivního volebního práva je, že každý občan si má svobodně zvolit, na které kandidátce chce kandidovat. Členství v nějaké jiné straně je jeho soukromá věc, a pokud s tím jeho domovská strana nesouhlasí, je to problém její vnitřní disciplíny, nikoli otázka pro stát či soudy. Do vnitřní organizace politických subjektů by stát neměl zasahovat vůbec.

Samotné volební zákony, které zavádějí limity pro koalice, jsou spíše pokusem velkých stran omezit konkurenci menších. To, že si pak menší subjekty hledají cestu, jak tento umělý handicap obejít, není podvod na voličích, ale logická reakce na nesmyslnou regulaci. Jinými slovy: problémem není, že strany využívají možností, které jim právo dává, ale že zákon se vůbec snaží omezovat volební právo na základě irelevantních kritérií, jakým je členství v jiné straně. To je v rozporu s principem svobodné soutěže politických sil.