Don Quijote bojoval proti mlýnům větrným, Bohumil Sobotka vytáhl proti mlýnům soudním. Není v republice, ba na světě mnoho profesí, kde by si státní zaměstnanci sami schvalovali platy. Jsou toho schopni poslanci a, jak se ukazuje, své polínko pod kotel přiloží i soudci.

Pokud by se zkoumalo , která složka služby veřejnosti je nejefektivnější, byl by to zajímavý kvíz. Kdopak by asi vyhrál v mínění veřejnosti? Hasiči nebo soudci?

Bohužel pro hasiče, hasiči nemají nějaký nejvyšší hasičský sbor a musí se spokojit s tím, co zbude. V daném případě až co zbude mimo jiné i po soudcích, přičemž soudnictví by v hodnocení s nejvyšším stupněm pravděpodobnosti neobsadilo přední příčku ve výzkumu vnímání efektivity.

Není to jediný pikantní moment v celé věci.

Soudci mají získat ze státního rozpočtu 1,7 miliardy na přidání platů dle rozhodnutí Nejvyššího soudu. Přitom právní výklad je dvojí. Jeden právní výklad opřený o zákony země se vyslovuje pro zvýšení, druhý proti.

Nejvyšší soud rozhodl, že platí ten první, čímž dostali i jeho členové přidáno.

Nepokusím se poukazovat na konflikt zájmů a zaujatost.

Mohli by mě taky zavřít.

Uzavřu jen předpokladem, že to na vážnosti soudcovského stavu nepřidá - i tento argument byl v minulosti ve hře.

Jenže tam, kde jde o prachy, musí vážnost jít stranou.

Každopádně je třeba popřát Bohuslavu Sobotkovi, aby odnesl tento souboj s co nejméně boulemi.