Sobotka spor vyostřil a to je zatím jediné, co může pro věc dělat. Hlasovací sílu ve sněmovně nemá. Tady může eventuálně spoléhat na notoricky nespolehlivé a neprůhledné Věci veřejné, které by mohly v tomto sporu spatřit záchranný kruh. Kauza kolem vrtání zubů byla pěkná, ale lidi moc nevzrušila. Zato penze, to je něco, co se týká každého. Není třeba být skvělý politický stratég k odhadu, že vládní tým o výhodnosti chystané změny veřejnost nepřesvědčil. Tedy, změna stoprocentně výhodná je, totiž pro ty, kteří budou fondy spravovat. Bohužel se celá věc nápadně podobná případu s kuponovou privatizací. To byla – na papíře – mnohem jasnější a racionálnější idea, byl to prostředek, jak veřejně a transparentně privatizovat obrovsky rozsáhlý komplex státního majetku. Až na to, že se chytře a lstivě nechal prostor pro lidi typu Koženého, aby nashromážděný majetek bez jakékoli kontroly vytunelovali. Po téhle lekci nelze být přehnaně opatrný. Za dvacet let správci státu neprokázali, že dokáží svědomitě a odpovědně spravovat veřejné peníze.
Nicméně, nezapomeňme, v jaké zemi žijeme. Sobotka přesvědčivě a plamenně hovořil. Ale ono to taky může dopadnout tak, že penzijní fondy budou spravovat ctihodné figury nominované politickými stranami. Což takhle kontrolní duo Březina s Tvrdíkem, podporované advokátní kanceláří Stanislava Grosse? To by veřejné peníze byly ve větším bezpečí, než kdyby byly v trezorech ve Fort Knox! No a pak by asi pan Sobotka začal hovořit jinak.
Berte předchozí odstavec jako pochmurný humor. Ale abychom se nedivili...
Jaký byl happening
Ministr Heger se dostavil na happening odborářů a vyfakovali ho. To se přirozeně dalo čekat a ministr s tím musel počítat, jistě s tou vizí na mítink šel. Ale skutečnou perličku utrousil šéf Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek, když se zmínil o „aroganci moci“. To, že Heger přišel, byl projev opaku arogance, ale to je asi za obzorem chápání určitého typu lidí.
