Většinou 118 proti 23 prošel dolní komorou parlamentu protikuřácký zákon. Proti jako (skoro) jeden muž hlasovala ODS. Argument byl už mnohokrát diskutovaný – že jde o svobodu jednotlivce a o svobodu podnikání.

Možná, že právě v této otázce by mohlo být užitečné celonárodní referendum: chceme býti ohulováni? ANO – NE. Druhá varianta: Chceme čistý vzduch? ANO – NE. Už z toho je vidět, jak ošidná jsou referenda a jak moc záleží na definování otázky, na kterou má být jednoznačná odpověď.

Jedno je ale zřejmé: ta restrikce veřejného tabakismu není vynález posledních let. Už si nevzpomenu, kdy jsem ve vlaku naposledy viděl kuřácké kupé! Zkuste si zapálit v letadle - a tam to musí být při dvanáctihodinovém letu pro kuřáky opravdu utrpení. V kinech a divadlech bývaly kuřárny, tyhle plynové komory dnes spatříte na některých letištích, v multiplexech byste po nich marně pátrali.

Ostatně už dnes se ve slušných obědvacích restauracích nekouří a naprosto to nemusí být jen podniky vyšší kategorie. Vedle ve vsi, kam chodím na oběd do naprosto standardní lidovky, mají na dveřích přibitý nesmlouvavý nápis Kouření zakázáno. Tentýž, jaký je na benzínové pumpě.

Přesto si dlouhodobě myslím, že je to tažení proti smrtelně nebezpečnému zlozvyku špatně nastavené. On totiž má kuřák jednu stoprocentní jistotu: smrdí. Smrdí mu z pusy, smrdí mu vlasy a oblečení, smrdí všechno kolem něho. Je to prostě smraďoch. Naprosto není jisté, že ho ve čtyřiceti sklátí rakovina, ale že mu páchne z úst, na to může vzít jed.

Nechápu, proč právě tímto směrem není osvěta vedena.

Respektive, já to samozřejmě chápu: ona by byla účinná, zvlášť kdyby byla cílena na mladou generaci, najmě pak dívčí (kde je to kouření obzvlášť šílené). No a stát by přišel o daně a taky nějaké ty úplatky by se tam jistě taky objevily.

Mohu tedy opakovat soukromě: kuřáku, smrdíš!