Nezúčastněný pozorovatel s úžasem sleduje, co se děje ve sněmovně. Opozice, zvláště pak Okamurova SPD, tam obstrukcemi paralyzuje jednání, vláda se naopak snaží protlačit zákon o korespondenčním hlasování. 

To je zákon, který zásadně ovlivní politickou mapu: údajně se týká občanů v zahraničí, ale bude to stejné jako s registrovaným partnerstvím. To také měla být konečná právní úprava stanovující rámec soužití dvou osob stejného pohlaví a trvalo pár let a už je to prohlašováno za diskriminaci, jelikož žádoucí je manželství pro všechny, a až se schválí manželství pro všechny, dá se čekat, že bude prohlašováno za diskriminační, že smějí být jen dva: když pro všechny, tak pro všechny! 

Zpět ke korespondenčnímu hlasování. Když korespondenčně, proč jen z ciziny? Co když to má někdo do volební místnosti daleko? Účelovost navrhované normy bije do očí, preferuje jednu vrstvu občanů a takový zásah do volebního systému by si opravdu zasloužil širší shodu – bude závazný pro všechny následující volby. Princip tajných voleb ohrožený je a námitka, že moderní technologie to vyřeší, je prostě úsměvná. To jako nějaký Velký bratr bude koukat přes rameno, jestli někdo babičce neradí, co strčit do obálky?

No a konečně, ne moc sympatická je tahanice okolo volby nevolby Karla Havlíčka na post místopředsedy sněmovny za ANO. To už je úplně nepochopitelný šprajc. ANO má nejsilnější klub, Havlíček je výrazná osobnost, co je komu do toho, koho ANO nominuje, proč to je? Pětka zjevně podléhá iluzi, že má svoji pozici propachtovanou navždycky. V její pozici ji udrží jen konkrétní úspěchy v konkrétních problémech, a věřte nevěřte, záchrana TOP 09 pomocí zahraničních korespondenčně zaslaných hlasů není to, co občany České republiky pálí nejvíc.