Do sbírky výroků typu „a vy jste kdo“ přibude obsáhlejší výrok, tentokrát od Andreje Babiše na adresu Michala Šmardy: „Nedokážu si vůbec představit, že bych pana Šmardu představoval ve Vídeňské státní opeře rakouskému kancléři nebo že bych v Národní galerii říkal francouzskému prezidentovi Macronovi, že tento pán je ministr kultury České republiky.“
Naskýtá se otázka, kolik ministrů už Andrej Babiš představoval rakouskému kancléři v opeře a s kolika si poklábosil francouzský prezident ve foyer Národní galerie. Vyskytlo se nové kritérium: představitelnost rakouskému kancléři. Pro příště půjde ze Strakovy žádost, něco jako letter of agreement nejen na Hrad, ale také do Vídně a do Paříže. To je jen začátek. Vývoj situace naznačuje, že další schvalovací orgán bude i politbyro čínských komunistů, ti se vyjadřují ke složení pražského magistrátu.
Třeba by ale někdo mohl zatlačit a narychlo sjednat panu Šmardovi s rakouským kancléřem schůzku a kdyby pan Šmarda vysekl selfíčko s paní Brigitte Bierlein u bufetu vídeňské opery, možná by to udělalo průlom do patové situace, zábrany by padly a v temnotách české kultury by se opět rozzářilo světlo.
Ovšem až do návštěvy Emmanuela Macrona, který by po vstupu do budovy Národní galerie řekl Šmardovi: „Et vous etez qui?“
Pak bychom se ovšem znovu propadli do hlubin bezvýchodnosti.
Dodatek z večera
Michal Šmarda nebude o selfíčko s Brigitte Bierlein usilovat, sám odstoupil od nominace ministrem kultury. To podstatné ovšem platí. Andrej Babiš, zatížený soukromými problémy spojenými s jeho podnikáním, není schopen čelit extravagancím Miloše Zemana, který má republiku na hraní. Je dobře vzít na vědomí, že komedie tím nekončí. Sociální demokracie má pořád ještě v gesci ministerstvo kultury. Jelikož Šmarda podlehl neslýchanému nátlaku a odstoupil, jistě v dobré víře pomoci, což je třeba ocenit, někdo se ministrem kultury stát musí. Kdo bude tak troufalý, že vstoupí do arény, aby ze sebe nechal dělat idiota, dal se poplivat a s ostudou se odplížit?