Za situace, kdy britský premiér věští konec eurozóny za několik týdnů, slovenský parlament položil svoji vládu, která spojila pokračování funkce s navýšením finančních prostředků pro euroval. "Rozhodujeme o dobrém jménu a důvěryhodnosti Slovenska. Já vás prosím, důvěřujte této vládě, že dobře nakládá s financemi, že nezneužívá peníze daňových poplatníků," prosila Radičová podle citace iDnesu. To je věru zoufalá prosba a však taky byla oslyšena. Mimoděk nás napadne, jakpak by se asi zachoval náš parlament, kdybychom v eurozóně byli i my.

Úvaha je to pošetilá, protože v eurozóně nejsme. Slováci teď vsadili na kartu "buď anebo". Jsou poslední zemí sedmnáctičlenné skupiny zemí eurozóny, která neschválila navýšení pomoci. Procedura je příliš složitá na to, aby jejich "ne", respektive jejich výpadek ze hry zásadně ovlivnil další dění. Nicméně v atmosféře narůstajících pochyb je hlas každého člena významný. Na postoj jednoho člena se mohou odvolat další členové unie a postoj Slovenska je významný i proto, že Slovensko, podobně jako ostatní státy z doposud pošklebované skupiny "nových členů unie" ke vzniku krize nepřispělo.

Co bude dál? Dramatické zvraty se zdají neodvratné, protože žádné záplaty a výpomoci nezvrátí základní skutečnost: Evropa zatížená povinnostmi "sociálního státu" nestačí v soutěži a stala se kulhajícím králíčkem, třebaže je to králíček veliký a zdaleka viditelný. O to horší je jeho kulhání.