Šlouf na koberečku
Ke cti této komise budiž řečeno, že se zachovala natolik rozumně, že nedoporučilo Šloufovo vyhození ze strany. K její necti budiž poznamenáno, že celý případ rozpoutaný aparátníkem Jiřím Havlíčkem nesmetla ze stolu coby nesmysl.
Na veřejnost se dostal Havlíčkův obžalovací spis Šloufa. Je poněkud nejasný, jedno z něho však vyplývá zcela jasně: samostatné myšlení a jednání do Paroubkovy sociální demokracie nepatří. Ten přídomek "Paroubkovy" je třeba brát vážně. Sociálně demokratické hnutí bylo od svého vzniku svobodomyslné a demokratické v pravém slova smyslu. A dostalo se do úzkých, když se ocitlo pod vedením osobností nevyrovnaných, vnitřně nejistých, které pokládaly za nutné vládnout straně knutou. To se dařilo ve straně komunistické, ta je na knutě založena. K sociálnímu demokratismu se knuta nehodí. Takže Jiří Paroubek by měl se Šloufem potažmo Zemanem soupeřit politicky. Knutu ať si nechá viset na hřebíku pro jiné časy.
