Ať má kdo jakýkoli vztah k NATO a Británii a premiérce Mayové a k případu Skripal, jedno je mimo diskusi: prezident České republiky Miloš Zeman veřejně interpretoval bezpochyby tajnou zprávu, svěřenou mu tajnými službami Vojenské zpravodajství a Bezpečnostní informační služba. Opět odhlédněme od následků, které tato indiskrece vyvolala, i ty mohou být různě vykládány. 

Nicméně sama indiskrece a prozrazení utajované informace je nepopiratelný fakt. Při nejmírnější posouzení jde o lidské selhání a známku nekompetence vykonávat úřad, s nímž je i titulárně spojena funkce vrchního velitele ozbrojených sil.

K případu se zatím zcela neoficiálně a přes média vyslovili činitelé z ANO a ČSSD a shodně byli zajedno, že by se případem měla zabývat Bezpečnostní rada státu. To by se určitě měla zabývat. Pokud máme být pokládáni za standardní stát, je naprosto nutné, aby exekutiva oficiálně na případ reagovala. Je to jistě úkol i pro Národní bezpečnostní úřad. Je třeba zjistit, jaké utajované informace Zeman od tajných služeb dostal, a analyzovat, v jaké podobě je předložil světové veřejnosti.

Varianta selhání a výpadku soudnosti je skutečně ta nejmírnější. Vše ale ukazuje, že jde o záměrnou sabotáž vládní politiky. Podiv vyvolala už skutečnost, že Zeman pověřil tajné služby vyšetřovat výskyt novičoku a našem území veřejně. I to bylo zcela nestandardní. Navíc každého muselo napadnout, že naše armáda, která má světově uznávané specialisty na protichemickou obranu, se jistě zabývala nervově paralytickými plyny. 

Dnes je těžko se ubránit podezření, že Zeman už tehdy věděl, co mu zpravodajci řeknou, a že už tehdy byl připraven přihrát ruské propagandě balón na smeč. Takové počínání, pokud bude prokázáno, je ovšem kvalifikovatelné jako velezrada. To je podle ústavy jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. 

Je to velmi široká definice. Zeman svou sabotážní akcí narušil naše spojenecké vztahy a naopak podpořil pozici státu, který je v napjatém vztahu s aliancí, jíž jsme součástí. V našich spojencích musel Zemanův čin vyvolat šok. Každý si nutně položí otázku, ke kterým informacím může tento člověk mít přístup díky svému právu účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat s ní nebo jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.

I kdyby – shovívavě posuzováno – šlo o další projev hry na svrchovaného monarchu, jemuž tento stát patří, ze strany exekutivy i parlamentu čekejme jednoznačnou a ráznou odezvu, která poskytne záruku, že se něco podobného nebude opakovat.

Nejčistší řešení by byla obžaloba a zbavení funkce.

Andrej Babiš, jak se zdá, z důvodů sebezáchovných chce věc bagatelizovat a Bezpečnostní radu svolávat nehodlá – což by se dalo pokládat za naprosté minimum, co se ve věci dá udělat. Ta jeho maska prozápadního politika hodně rychle vadne. Tohle ale není banální švindl s dotacemi, jakých je v republice na sta a význam nabyl jen proto, že ho udělal člověk s ambicí na vrcholnou politiku. Tady jde o velezradu a spolupráci s nikoli přátelskou mocností.