V úterý se konalo procesí ministrů k úřadujícímu ministrovi financí Ivanu Pilnému. Je to příležitost ke vtipkování a citaci říkadla „vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu víc...“ a tak dále. Vše se odehrálo za opatrného dohledu médií a opakovaně se dostával Ivan Pilný ke slovu.

On je samozřejmě na pár týdnů u kormidla tankeru, který potřebuje rok, dva, než se pohne o dvě pídě. Za stav financí dobrý nebo špatný nemůže vůbec. Z politiky dle svých slov odchází, každopádně nemá ambici spasit svět, ale ani tento stát.

Možná právě toto stanovisko z něho dělá velmi sympatickou postavu na scéně. K postu, jejž momentálně zastává, jeví zdravou skepsi za situace, kdy prakticky všechny státní výdaje jsou mandatorní, tedy zákonem utvrzené. Předvolební tanečky pak vedou k navýšení mandatorních výdajů. Jakmile se někdo k penězům prodere, už si je nenechá vzít, to je princip mandatorních výdajů.

Pak je ovšem skoro jedno, kdo se dostane po volbách k moci. Toto sdělení bylo v podtextu Pilného komentářů k událostem štědrého úterý. Po volbách asi zmizí ze scény a pokud se tak stane, bude to škoda. Mluvil rozumně a nerozdával koblihy.

Aspoň se začalo

Zatímco Slováci poněkud komicky tančí kolem kvót nekvót na uprchlíky, Italové vedeni pudem sebezáchovy se snaží nastolit ve Středozemí aspoň nějaký řád. Pokoušejí se o dohodu s libyjskou vládou v Tripolisu, ta ovládá třetinu pobřeží. Aspoň to!

Italské lodě by pak mohly vplouvat do libyjského mořského pásma atd., je to složité a pro vyústění úvahy nepodstatné. Momentálně jsou brzdou dohody humanitární organizace. Padla zmínka, že se italská vláda zajímá i o financování těchto spolků. To je velká neznámá. Něco ale známé je, že například od roku 2015 utratila unie v Řecku 800 milionů dolarů na humanitární pomoc, přičemž se o distribuci prostředků postaraly humanitární organizace.

To v podstatě cituji.

Se situací ve Středozemí to určitě vůbec nesouvisí. Nicméně sám ten fakt, že se o těchto věcech vůbec začalo mluvit, dává naději k náznaku optimismu.

Kooperace tedy začne s třetinou pobřeží, třeba se dvě třetiny přidají. Možná je to konec začátku, abych citoval Churchilla.