Zveřejněný odposlech telefonátu estonského ministra zahraničí Paety s unijní ministryní Catherine Asthon má jeden pozitivní aspekt: vrací nás do reality. Paeta referuje o indiciích, že ostřelovačské eskapády na kyjevském Majdanu jsou i v režii opozice. Paeta autentičnost rozhovoru nepopřel, lady Ashton se uchýlila do mediální ilegality a není známo, jak dlouho v ní hodlá setrvat.

Případ má groteskní stránky. Pan Paeta běduje, že se rozhovor dostal k lidem, kteří ho neměli slyšet. Ono je to jinak. Pokud ministr měl zprávy o tom, že snajpři míří svými dalekohledy na lebky kyjevských policistů, měly to slyšet určitě i jiné uši než paní Ashton. Především to měla vědět světová veřejnost, která si dělá obraz o událostech na Ukrajině z médií. Z reakce lady Ashton "Domnívám se, že bychom to měli vyšetřit. Tím nemyslím, že to chci navrhovat," je zřejmé, že dáma byla sdělením šokována, neboť to nabouralo její ideologický obraz a z něho plynoucí mediální konstrukci.

Je to zřejmě dobrý důvod k odstoupení lady Ashton z funkce. Ve chvílích krize fatálně selhala. Že se zesměšňuje Obama, na to je svět už zvyklý. Z Washingtonu je do Kyjeva daleko a kdo se v tom má vyznat. Avšak Ukrajina je součástí Evropy, významná část jejích občanů má zájem o evropskou kooperaci, jsou zde vazby po staletí trvající a bylo by očekávati, že se osobnost na rozhodovací špičce bude chovat s rozmyslem. Ale to, že Ashton o indiciích věděla a odmítla je prověřit, je naprosto šokující a podlamuje důvěru v evropskou reprezentaci.

Rozhořčení ukrajinských občanů se dá snadno pochopit a je právě tak pochopitelné, že události na Majdanu mají svoji dynamiku, která jde přes hranice demokratické procedury. V tomto smyslu má pravdu Stanislav Křeček, který se nenechal zakřiknout svou šéfkou Šabatovou a nadále poukazuje na to, že byl ukrajinský prezident svržen nestandardně. To má samozřejmě závažné důsledky pro další politický vývoj a zdaleka to neznamená, že Stanislav Křeček pokládá Janukovyče za muže na pravém místě. Ale není to tak, že na Ukrajině sledujeme zápas dobra se zlem a že lady Ashton podrží palečky dobru.

Skandální indiskrece podruhé v krátkém rozmezí ukázala na realitu: první odposlech odhalil americké pohrdání impotentní evropskou politikou (výraz "fuck the EU" z úst druhé figury americké diplomacie) a druhý odposlech odhalil impotenci v praxi – musí se to vyšetřit, ale já to nenavrhuji. Fuck lady Ashton za tato slova, opravdu v hodně obrazném slova smyslu.

Pozitivní dopad? Vrací nás to na zem. Nejde o souboj dobra se zlem a už vůbec ne demokracie s totalitarismem. Existují i rozumné hlasy, jeden zazněl v Hospodářských novinách ve středu, kde se k událostem na Ukrajině vyslovil Luboš Dobrovský. On se nezabývá hodnocením albeda klobouků na jednotlivých hlavách v tomto případě. Konstatuje, že Rusko hraje svoji velmocenskou hru a že Evropa, pokud má její počínání mít smysl, se musí naučit vnímat Rusko jako neskrupulózního velmocenského žraloka. Ten samozřejmě využije každou slabost a každou protivníkovu chybu. Zatím sklízí jeden bod za druhým, i v té ukrajinské mele.