A je to venku, trochu to připomíná sunutí ledovce. Ten se šine pomalu, že to okem není postřehnutelné, ale nakonec se došine. Voliči nastavili mantinely tak, že ODS a sociální demokraté se navzájem potřebují. Teď opravdu jde hlavně o to - jak řekl Paroubek v neděli - aby to nevypadalo, že jedni nebo druzí prohráli. Zní to dětinsky, ale taková už je politika.

Parlament už šestý týden nefunguje. Hrozí jedno strašné nebezpečí - s nedozírnými následky, jak se hezky říkávalo na začátku trvalé dočasnosti sovětské okupace: hrozí nebezpečí, že se ukáže, že parlament zase není zas tak moc potřeba, jak se tváří. Ale to je opravdu jen přípodotek zcela bokem a vůbec ne vážně míněný. Parlament je potřeba hlavně proto, aby dvě stě mužů a žen se mohlo zabývat politikou a spolu s nimi nezjistitelný násobek dalšího personálu a poradců a expertů a tajemníků a lobbistů a našeptávačů a koruptérů. Samozřejmě, že pánové nenechají tento stroj trvale zahálet a že nakonec se dohodnou.

Miroslav Kalousek v pondělí v rádiu mluvil o opoziční smlouvě. Samozřejmě, že to, co vznikne, se nebude jmenovat opoziční smlouva. Bude to smlouva o zásadovém postoji, nebo tak nějak vzletně se to bude jmenovat, už proto, aby se naplnilo přání Jiřího Paroubka: aby to nevypadalo, že někdo prohrál.