Silná slova
Nejhlasitěji se projevovali reprezentanti Věcí veřejných. Takový Radek John měl kupříkladu podezření, že kolegové mají v úmyslu rozvrátit celé jeho ministerstvo vnitra, Vít Bárta zase hrozil, že nepostaví jediný metr dálnice, a Josef Douša už se nerozpakoval hovořit rovnou o vetu celého Kalouskova plánu. Ani Petr Nečas se ale nechtěl dát a za svého ministra financí se postavil. A tak jsme z jeho úst slyšeli, že kdo neumí zvládnout rozpočet svého rezortu, zcela se minul povoláním, které má. K tomu Miroslav Kalousek jen suše poznamenal, že zatím jde jen o rozcvičku.
Pak nadešlo odpolední jednání vlády ......... a po čtyřech hodinách ministři plán navržený ministerstvem financí jednomyslně schválili.
Ono se to po oznámení výsledku snadno píše, ale faktem je, že komentátoři a politologové dlouho před tím takřka jednohlasně prohlašovali, že jiné řešení než dohoda prostě neexistuje. Když se nad tím člověk zamyslí, bylo by nesmyslné, kdyby véčkaři rozpočtové škrty shodili se stolu nebo dokonce opustili koalici. V době, kdy se značná část veřejnosti obrací k vládě s nadějí, že konečně přestane rozhazování, by byl takový krok skutečně kontraproduktivní a Věci veřejné by si tím pohřbily jakoukoliv naději na slušný zisk v podzimních volbách.
Radek John a jeho přátelé prostě používali ostré výrazivo, aby před svými voliči neztratili tvář. Přitom ale dobře věděli, že na Kalouskovy návrhy přistoupit musí. Proto působí včerejší výzva Bohuslava Sobotky, aby véčkaři opustili koalici a přidali se k socialistům, toliko úsměvně. Ale abychom úřadujícímu předsedovi ČSSD nekřivdili: i on si musí před svými voliči zachovat tvář.
