Šílené je normální
Tanečky které zdržely stavbu dálnice na dobu bezmála třetiny století, se odehrávají i kolem ostatních tahů – ať už jde o dálnici do severních oblastí Německa, na Ostravsko a dál do Polska anebo na jih, přes České Budějovice do Rakouska. Radost z toho mají samozřejmě firmy, které dálnice stavějí. Občan vezme na vědomí, že kilometr dálnice stojí 350 miliónů korun. Tyhle cifry jsou za obzorem naší posuzovatelnosti. I kdyby se přímo nekradlo, mrhání časem a prostředky stavebním firmám jistě vyhovuje. A musí vyhovovat i státu, tedy lidem, kterým byla správa státu svěřena. Jinak by to nebylo možné – tak to napovídá prostá logika.
Infrastruktura se stala politickým tématem až v poslední době, kdy se do našich záležitostí vložila Unie. Bez jejího tlaku by se dálnice na předvolební billboardy sotva dostaly. Ostatně, bez Unie bychom propojení se západoevropskou dálniční sítí neslavili. Vždyť i němečtí byrokrati zdržovali a dosud zdržují stavbu návazné dálnice A6 seč mohli a k činnosti je donutil až Brusel.
