Sezóna trapnosti
Václav Klaus označil žalobu 27 senátorů vůči němu za velezradu za politické hrátky. Nejsou to vhodně volená slova, blíže pravdě byl premiér Petr Nečas, který to označil za ubohost. Politické hrátky jsou politika a politika má nějaký smysl, nějaký cíl, je to aktivní činnost ve prospěch něčeho nebo něčemu. Tady je cíl jediný, mediální zviditelnění těch, kdo se toho nesmyslu účastní.
Můžeme si o Klausově amnestii myslet cokoli. Velezrada je však jasně definovaná a to, co Klaus udělal, do definice nepasuje. Navíc se soudní projednávání takzvané kauzy velezrada nestihne do sedmého března, kdy Klaus funkci opouští. Je to vskutku jen ubohá, trapná exhibice.
Není jediná.
Věci veřejné v úporné snaze na sebe upozornit podaly trestní oznámení na vládu. Proč? Vždyť je to jedno. Je to trapný krok trapného spolku, který se dostal do sněmovny, protože slíbil něco, co nemohl a nechtěl splnit – totiž jinou, totiž slušnou politiku.
Ano, trapnost takzvaně frčí, je in, trapně se chová kde kdo. Trapná je i iniciativa "Zeman není mým prezidentem". Většina voličů Zemana zvolila, tečka. Z toho plyne, že Miloš Zeman je prezidentem všech občanů. Tak to prostě v demokratických systémech chodí. Někdo se s tím nedokáže smířit a tím jen dokazuje, že se mu bolševismus zaryl nejen pod kůži, ale i do mozku.
Což je hodně trapné.
