Senát se stává zlobivou entitou naší politiky, něco jako Klinika. Dá se čekat, že v příští etapě povyleze na střechu a Kubera se přiváže ke komínu. Jako bouchací kuličky hází jednu pecku za druhou. Když můžou být kanoisti pod párou, proč by nemohli být cyklisté? To je jeden z posledních počinů.

Není zcela zřejmé, jaké spojení je mezi vodáky a cyklisty. Kajak, potažmo kánoe (kanoheha) je dopravní prostředek a jízdní kolo taktéž. Jen ta voznice je jiná, vodáci ji mají jaksi mokrou, cyklisté jezdí po silnici. Prostý rozum nabádá k opatrnosti: jakmile někdo činí něco riskantního, a vzhledem k počtu mrtvých je vodáctví i cyklistika spojena s rizikem, měl by rizika minimalizovat. No a senát si myslí, že cyklistovi půl procenta neuškodí. Pravda, jenom na cyklostezce anebo na silnici třetí třídy. Jakmile vjedete na silnici druhé třídy, musíte zastavit u pankejtu a vyzvracet se, potažmo si nechat udělat transfuzi krve. Ale pak, vyzvraceni, byste si rádi dali prcka při návratu na silnici třetí třídy.

Další zlobení se týká zákazu prodeje o svátcích. Taky má senát podporu, tentokrát těch, koho se zákaz týká nejvíc, tedy prodavačů. Idealistická levice ve sněmovně si představuje, že prodavači zákonem osvobození od otročiny mezi regály půjdou domů, aby se osvěžili četbou spisů Václava Havla. Pravda je taková, že jdou domů naštvaní, že je zákon připravil o prachy za přesčasy, a jdou to zapít. Dovedu to pochopit, v krušných sedmdesátých létech jsem miloval šestnáctihodinové a nedělní a sváteční služby!

No a tady je názorný příklad efektu voleb. K volbám do senátu chodí celkem málo lidí, ale jak vidno, jsou to lidé rozumní a dovedou si vybrat. V důsledku toho senát zlobí a dokonce chystá velezrádnou žalobu na Li Sin Zemana. Do sněmovny se volí tak nějak globálně, podle toho, kdo slíbí víc koblih.

Jen nám ten náš senát neberte a hlavně, dejte mu víc pravomocí!