Senát schválil Lisabonskou smlouvu
Neuvědomuje si, že dějiny nejsou něco, co se odehrálo před pěti sty lety. Dějiny jsou dnes. Probíhají zlomově. Není to jako když roste mrkev. Jednou je něco takhle a pak se něco přehoupne a je to úplně naopak. Jsme na hraně. Přesvědčiví demagogové z důvodů zřejmých jen jim kážou veřejnosti, že „buď USA, nebo EVROPA" a že nám hrozí nebezpečí z pohlcení "evropského superstátu". O těchto nesmyslech se báječně debatuje u piva. Skutečnost je jiná: buď Evropa, nebo za humna. O tom se nyní rozhodovalo v grémiu zvaném senát, na němž leží odpovědnost. Na žádném českém zastupitelském sboru nikdy v dějinách taková odpovědnost neležela. Opakuji: na žádném českém zastupitelském sboru nikdy v dějinách taková odpovědnost neležela.
Kdyby senát Lisabonskou smlouvu hodíl do kouta, mohli bychom si být jisti, že hodně dlouho žádný příští zastupitelský sbor příležitost vyjadřovat se k něčemu opravdu důležitému nedostane.
Ale to je akademická úvaha. Senát smlouvu schválil a to je podstatné. Soudnost zvítězila, Mirek Topolánek opět nabyl na evropském významu, bude jinak vnímán, bude hrát jinou roli.
Přirozeně, že ještě černý vzadu, Václav Klaus, se nemusí rozhodnout podepsat. I to by bylo dobře. Byl by to důvod k zamyšlení nad rolí prezidentského úřadu.
