Jeden z klíčů problému je obsažen v připomínce ústavně-právního výboru, že „účastníkem odboje nebo odporu proti komunismu by neměl být člověk, který se podílel na potlačování lidských práv a svobod“. Bráno rigorózně, každý člen komunistické strany se podílel na potlačování lidských práv a svobod, protože byl součástí represivní struktury, která si jako základní charakteristický rys vetkla třídní boj a třídní nenávist. Co s tím? I Gustav Husák byl mučen a dlouhodobě žalářován v komunistickém žaláři. Za pětačtyřicet let trvání režimu je velmi často těžké, ne-li nemožné od sebe rozeznat pachatele a oběť.
Problém je natolik složitý, se se kolem něho dá čekat nekonečná debata. Zatímco se bude debatovat, budou umírat, jeden po druhém, lidé mučení a věznění v komunistických kriminálech a lágrech. Na ně by se mělo myslet především a teprve pak uvažovat o tom, kdo byl ten autentický protikomunistický odbojář. Ctirad Mašín? Pokud bychom jeho stanovili jako etalon, kolika lidí by se zákon o protikomunistickém odboji týkal? Když ho vyloučíte, má smysl se o nějakém odboji bavit? Vždyť přece slovo „odboj“ má jako kořen pojem „boj“...