Sen o Evropě
Sen o Evropě měl i Václav Havel a navrhoval pro sjednocenou Evropu dvoukomorový parlament (což ostatně je víc než rozumné, dokonce nutné řešení pro státní útvar takového typu). Pojem sen se ozval i v projevu Miloše Zemana na Humboldtově univerzitě. Prezident nastínil svoji představu o zahraniční politice. Za hlavní úkol evropské zahraniční politiky označil boj proti terorismu. Je v tom konzistentní, už mnohokrát v této souvislosti hovořil o politice appeasementu a připomínal následky mnichovských ústupků agresorovi.
Na Pražský hrad tedy usedl další člověk, který bude evropskému politickému mainstreamu na obtíž. Samozřejmě, jeho obtížismus nedosahuje rozměru Václava Klause, který útočil na samy základy evropského společenství. Nicméně o tvrdém postoji proti terorismu nebude chtít evropský mainstream ani slyšet.
Co je to platné, na území Evropské unie žije podle odhadů šestnáct miliónů lidí původem z Blízkého východu. Jejich komunity rozprostřené po většině území Unie už vydaly ze svého středu nejednoho masového vraha. Jednotlivé vlády stojí před obrovským problémem, jak tuhle věc řešit.
Čechovi vnímavému na historické reminiscence jsou Zemanova slova pochopitelná a leckomu i blízká. Nicméně je pikantní, že právě česká politika proti Hamásu je typicky mnichovanská – zatímco Unie chce Hamás dát na seznam teroristických organizací, naše zahraniční politika je proti – byť ne ze sympatií k Hamásu, ale z obav z dalších komplikací a dalšího zostření situace.
To se ovšem netýká podstaty Zemanovy promluvy. Mainstreamovému uchu ale mohly zalahodit jiné Zemanovy věty, o společné zahraniční politice a o společné armádě. A měl samozřejmě pravdu, že to byla hanba, že v bývalé Jugoslávii musely nakonec zasáhnout Američané, aby řetězec krutostí občanské války skončil.
Někdy je snadné mít takříkajíc pravdu. Horší je ale hledat praktické kroky k naplnění jakýchkoli snů, evropských i neevropských.