Převapený byl málokdo. Podle očekávání prezident Petr Pavel děravý rozpočet postavený na hausnumerech podepsal a zároveň dal najevo příkrý nesouhlas. Reakce byla taky standardní, pokroková média, jako Hospodářské noviny, zatleskala, kdežto zlobivá (například Lidovky) se zmiňují o klauniádě. Je to vzácná situace, kdy mají všichni pravdu. Klauniáda to bezesporu je, avšak dobře, že ji prezident ještě nezhoršil tím, že by rozpočet vrátil sněmovně, tudíž k novému hlasování, se stejným výsledkem.

Je to, jako kdyby měl dát souhlas s odjezdem rozbitého žebřiňáku na kolech s prasklými loukotěmi a vypadanými závlačkami, přičemž vozka je pevně rozhodnutý jet. Kdyby mu řekl „ne‟, vozka by práskl do tažného vola a káru rozjel.

Svoje rozhodnutí prezident oznámil – v duchu doby – na krátkém videu na sociálních sítích. V něm je zajímavá zmínka o odpovědnosti vlády za rozpočet a o slibu premiéra a ministra financí, že případné nedostatky dají do pořádku. Tedy, až upadne kolo a rozvalí se korba žebřiňáku, že zjednají nápravu. Nad tím se můžeme jen pousmát. Celá ta komedie má jediný skutečný význam. Zvýrazňuje nutnost politiky, na jakou země čeká a zatím není náznak ani ze strany vlády, ani opozice, že by se hned tak dočkala: odchod od balastu, odchod od politiky „pomáhání‟ a příklon k politice „usnadnění‟, politiky bourání bariér a rušení zbytečné agendy. Dobrovolně to nikdo neudělá, musí k tomu být donucen.

Například – a potřetí se vracím ke svému příkladu s žebřiňákem – až se ten chatrný povoz zhroutí.

Poznámka k situaci v Sýrii
Nic mi do ní není, a že se ozývám mě omlouvá jen to, že bezradní jsou i odborníci – specialisté. Vyprovokovaly mě ale poznámky komentátorů, že na Blízkém východě „nehraje Evropa žádnou roli‟. Míněna je tím Evropská unie.

Navrhuji vzít rozum do hrsti a pohlédnout pravdě do očí. Evropská unie není stát a bohdá že nikdy nebude. Nemá žádnou armádu a bohdá se nebude snažit ji mít. Sestává ale z velkých států. Bývaly tak mocné, že jim podléhaly velké části světa, především Španělsko, Francie, Německo a Itálie. To jsou řádné státy se vším všudy a měly by uplatňovat svoji vůli diplomaticky a v případě nutnosti i vojensky. Není to impotence Evropské unie, ale těchto kdysi respektovaných států, že kupříkladu zásadní obchodní cesta z Asie do Evropy je narušena teroristickou bandou jakýchsi Hútíů. Proti nim zasahují ozbrojené síly USA a Británie, tedy nečlenských států EU. Letadla evropských „mocností‟ neodlepila kola od betonu, pokud toho jsou vůbec schopna. To je ta skutečná hanba dnešní doby.