Pouze Petr Mach za Svobodné hlasoval v evropském parlamentu proti nesmyslnému eurozákonu o limitech na emise travních sekaček. Ostatní čeští europoslanci malátně zvedli ruku pro a teprve když se dozvěděli, jaký to vyvolalo doma povyk, zařadili zpátečku. Někteří. Napůl, Zahradil s Tošenovským se na opravu jakoby zdrželi. Zahráli malou domů.
Je to komická situace. Systém je opravdu na tom špatně, když se propadá do komiky. Ono těch komických výkonů už bylo mnoho, ale pozornost veřejnosti je mimořádně zjitřená. Slavná zakřivenost banánů svého času prošla, ze žárovek jsme se vzpamatovali a sekačkám se smějeme. A poslanci hážou zpátečku.
To, co se děje, je potvrzení funkčnosti demokracie. Kdejaký mudrlant rád přirovnává unii k někdejšímu RVHP a když je to mimořádně velký idiot, tak k Třetí říši Adolfa Hitlera. Demokratický korektiv však funguje, na rozdíl od RVHP, neřkuli Třetí říši, která stála svět desítky milionů mrtvých. V demokracii to jde zdlouhavě, někdy dokonce komicky, jako teď s těmi sekačkami, ale nakonec má hlas rozumu zásadně větší šanci na prosazení než v jakékoli ne-demokracii.
To je zjištění potěšující. Světlo na konci tunelu možná je, ale zatím jen jako maličká jiskřička. Vždyť – co by ten parlament schvaloval, kdyby se ustoupilo od lidskoprávním náboženstvím naordinované agendy, nasměrované na záchranu planety?