Šedesáté výročí, stín na radosti
Naše veřejnost je bohužel i nadále matena přežívající antisemitskou propagandou. Takže čtu na webu veřejnoprávní České televize:
Nezávislý Izrael byl vyhlášen 14. května 1948. Bezprostředně potom vypukla první izraelsko-arabská válka, během níž opustilo domovy na 700 000 Palestinců - někteří dobrovolně, jiní s kulomety v zádech.
Jak, vypukla? Stát Izrael byl vzápětí přepaden mnohonásobnou arabskou většinou. Takto "vypukla" ta válka. Bylo to přepadení. "Vyhnání" Palestinců bylo jejím přímým důsledkem. Dále čteme: "Dnes žijí v uprchlických táborech na palestinských územích nebo v okolních arabských zemích a vrátit zpět se stále nemohou." To je samozřejmě pravda. V táborech žijí, protože je okolní státy neakceptovaly, nepřijaly, donutily v táborech zůstat. To je v dějinách neslýchaný zločin proti lidskosti, proti lidským právům. Nepamatuju, že by se nad tím veřejnoprávní česká televize pozastavila. Že se nemohou vrátit? Stačilo by, aby Palestinci opustili tezi "Izrael zaženeme do moře". Bohužel, jejich oficiální ideologií je genocida. Vracejí se, aby vraždili, a Izraelci se proti nim musí bránit zdí a drátěnými zátarasy. To je pravda, která bohužel stíní radost ze šedesáti let existence jediného demokratického státu Blízkého východu.
Přeji Izraeli a jeho občanům izraelským i arabským, aby láska zvítězila nad nenávistí. Někdy a někde se to stává.
