28.3.2024 | Svátek má Soňa


Schválen rozpočet

20.12.2018

Rozpočet státu schválili poslanci ANO, sociální demokracie a komunistů. Schodek je čtyřicet miliard. Pro člověka, který bere patnáct měsíčně, je to nepředstavitelná suma. V souvislosti s příjmy a výdaji státu v řádu bilionů to zas nějaká tragédie není. 

Takže opoziční zpěvánky o projídání budoucnosti jsou směšné. Těch čtyřicet miliard neznamená nic, výsledek hospodaření v roce 2019 bude buď v mínusu, nebo v plusu, je to jaksi v mezích statistické chyby, jak se hezky říká, když se tvůrci veřejného mínění sakra seknou ve výsledku. Horší jsou mandatorní výdaje, ty zase výrazně stouply a to je to projídání budoucnosti. Mandatorní výdaje jsou ze zákona a jsou napořád, v létech chudých jako v létech bohatých. Ty jakž takž bohaté jsou teď, ty hodně chudší nás čekají – důvodů je mnoho, brexit, ekologické běsnění, sociální změny vyvolané stěhováním národů, našlo by se toho hodně.

Pro pozorovatele politického dění je málo zajímavé taneční číslo kolem schodku, jakkoli páně Kalouskův výrok o tom, že jde o dobrý rozpočet, pokud by měl nastat konec světa, zaslouží potlesk pro uměleckou a zábavní hodnotu, obsahovou hodnotu nemá samozřejmě žádnou. Co ale je hodné pozoru, je role komunistů. Ti nemohou hrát roli takzvaně revoluční strany, tedy protisystémové strany usilující o zvrat režimu. Oni by rádi, ale oficiálně nemohou. Teď ale vklouzli do role státotvorné strany a to je novum nevídané neslýchané od roku 1921, kdy vznikli. Je to prostě levicová strana, která závodí se sociální demokracie, kdo toho ze společného koláče rozdá víc. No a protože rozdává i ANO, máme tu levicové trio, které se pase na konjunktuře, kterou nevyvolalo a nemá na něm žádnou zásluhu.

Na revoluční tradice se komunisté začnou odvolávat, až konjunktura pomina, začne být ouzko a nebude z čeho rozdávat. Pak se vztyčí rudý prapor vzpoury.

Může to fungovat? Může. Dav má mnoho vlastností, ale paměť mezi ně nepatří, jak si všiml Maurice de Boulignard.

Aston Ondřej Neff