K pandemickému zákonu se musí vyjádřit právníci. Pro občana znamená pozitivní signál v tom, že je to dítko asi dočasného příměří ve vleklé a s ohledem na epidemii očividně kontraproduktivní válce, která oslabuje účastníky politicky – a veřejnost na zdraví a životech. Války mezi koalicí a opozicí.
Ve výsledku to bude stejné, dosavadní nouzový stav nebo pandemický kovidový zákon. Opozice na něj přistoupila zřejmě proto, že při posledním jednání vyvstala hrozivá otázka odpovědnosti. Najednou měl být nouzový stav zrušen, najednou hrozilo bezbřehé uvolnění, najednou opozici hrozilo cosi strašlivého: odpovědnost. Pro opozici naštěstí zasáhli hejtmani, získal se oddychový čas dvou týdnů a tak vznikl tento pandemický zákon pro jedno použití. Opozici zůstane role moudrých rádců z pozadí a mrtví půjdou na vrub vládě. Těm nyní mohutně přibude – každé uvolnění stojí své mrtvé. Pak je tu ještě otázka správnosti toho zákona.
Mohu se vyjádřit jen laicky na základě informace z médií: je jistě zvláštní, že existuje zákon šitý na jednu konkrétní epidemii. Kdo ji odpíská? Až bude poslední jedinec živočišného druhu Virus Covid 19 utopen ve formaldehydu? Ale to mě jen tak napadá – hlav, které budou vymýšlet útoky, je v tuto chvíli zaměstnáno víc. Odhadl bych, že na jednoho vira připadne jeden právní génius.
Zákon má jednu přednost – pokud bude skutečně schválen, obejdeme se od pravidelných, zjevně nesmyslných debat ve sněmovně. Což samozřejmě neznamená, že se tím veřejnému zdraví pomůže. Situace je momentálně katastrofální, restrikce nezabraly, už se otevřeně mluví o tom, že těm, co není pomoci, nebude pomoci, že se prostě nechají umřít. Střízlivá úvaha vede k závěru, že na tom pravděpodobně mnoho nezmění nic ani schválení nebo neschválení zákona, vždyť ani ten prodlužovaný nouzový stav k pozitivnímu výsledku nevedl.
Přijetí pandemického zákona neznamená klid zbraní. Bojuje se na mnoha bojištích. Na Ústavní soud se obrátí senátoři s návrhem, aby zrušil aktuální nouzový stav. To se děje na pozadí debaty, zdali se mají dříve pustit děti do škol, nebo zákazníci do obchodů. Vyjadřují se k tomu odborníci a nemohou se shodnout. Zrušení nouzového stavu by otevřelo dveře oběma institucím, s důsledky, které jsou navrhovatelům pravděpodobně lhostejné. Přednost má ústavní čistota. Nic proti ústavní čistotě.
V této souvislosti přinesl zajímavý materiál server Česká justice (zde). Upozorňuje na tzv. Kodex volební praxe, schválený v roce 2002 komisí pro demokracii a právo při Radě Evropy. Podle tohoto Kodexu jsou změny volebních systémů uplatněné blízko voleb (tedy v době kratší jednoho roku) pokládány za manipulaci diktovanými bezprostředními politickými a stranickými zájmy. Potenciální kandidát na prezidentský úřad Pavel Rychetský, politicky aktivní předseda ÚS, vyšel vstříc specifické stranické skupině a jím řízené soudní těleso půl roku před volbami změnilo pravidla hry. To je téma pro chytré hlavičky!
Ve věci nouzového stavu jsou hlavními strážci ústavní čistoty v dolní komoře komunisté a Okamurovi strůjci přímé demokracie. Ze spánku by měli procitnout stoupenci obyčejné demokracie bez přívlastků. Pavel Rychetský a jeho lidé mají za to, že překladatelům podání (podali před třemi lety) se má vyhovět neodkladně. Ale Rada Evropy a jejích 47 členských států se schválením Kodexu v roce 2002 postavila za jiný princip. Ejhle – přinejmenším námět k zamyšlení.
Druhá Prymulova aféra
Roman Prymula oznámil národu, že mu prospěje tvrdý lokdown, načež se odebral na fotbalové utkání. Je to čin o to více málo pochopitelný, že se nedá předpokládat, že ze sledování zápasu Slávie - Leicester City se dá něco trhnout. Prymula byl tedy Babišem vyhozen a teď už můžeme jenom čekat, jaký velvyslanecký post dostane. A ještě něco. Že na té tribuně byl taky Zemanův Mynář, to by mě překvapilo, kdyby tam nebyl. Ale že tam byl Alexandr Vondra, to mě zklamalo. Od člověka s jeho ambicí bych čekal větší soudnost.