Server iRozhlas zveřejnil dva zajímavé dokumenty. Jednak je to pracovní verze akčního plánu boje proti dezinformacím, jednak je to vyjádření Jana Večeři, ředitele právního a kontrolního odboru Úřadu vlády. Začněme tím druhým. Jde o rozhodnutí, jímž se částečně odmítá žádost redaktora Jana Cibulky o poskytnutí informací o chystaném plánu boje proti dezinformacím, jakož i seznamu osob a institucí, jež je na plánu podílejí. Třístránkový materiál obsáhle futruje rozhodnutí částečně odmítnout zmíněnou žádost, jelikož, teď cituji, jde o pouhý podklad pro diskusi, a na jiném místě, o informaci novou, určenou k přípravě budoucího rozhodnutí. Pokud jde o seznam osob a institucí, o něm ředitel Večeřa tvrdí, že ho úřad nemá.
Navzdory tomu Český rozhlas jednu verzi dokumentu získal, a to je onen první dokument, přičemž autor článku uvádí, že má k disposici ještě novější verzi , ale „s ohledem na povahu zdroje ji nezveřejňuje‟. Zveřejněný dokument nepřináší mnoho navíc, co bychom už nevěděli a co jako první přinesl DeníkN. Už tehdy vzbudila největší pozornost pasáž o sto padesáti milionech korun, jež mají být určeny hodným médiím a pilným neziskovkám, na potírání dezinformací se podílejícím. Z toho jsem tehdy usoudil, že hlavní smysl toho všeho je vypumpovat ze státní kasy peníze a přihrát je kamarádům a spřáteleným redakcím. Což si myslím dodnes, ale je to přece jenom složitější.
Dokument, který vláda odmítla vydat, jelikož je po „podklad pro diskusi‟ a to by byla pěkná demokratická diskuse, kdyby se do ní každý pletl, odkazuje na dokumenty Evropské unie, mimo jiné na Kodex zásad boje proti dezinformacím a jeho „posílenou verzi‟. Hlavní zásady i kompletní texty jsou na webu ke stažení, žádný pan Večeřa je nebrání barikádou paragrafů – a ejhle, dokumenty obsahují prakticky to, co musel rozhlas jako představitel nezávislého tisku získat neoficiální cestou: dezinformační weby se mají finančně přiškrtit (v orwellovské novořeči se tomu říká demonetizace a automatické překladače to hezky překládají jako démonizace) a naopak, peníze se mají nasypat ochráncům pravdy.
Není třeba bujné fantazie abychom si představili, jak Putin zřizuje a podporuje továrny na lži, musí to vypadat jako redakce, jsou tam pilní mladí lidé a buší do klávesnic a vymýšlejí důmyslné lži a polopravdy a skrze své kanály je šoupou do oběhu a na druhé straně čáry fungují podobné redakce, kde mladí lidé ty slinty čtou a pak píší svodky a rozbory a doporučení a pošlou je… kam? Aby státní instituce a státem vlastněné podniky přestaly zadávat reklamu vybraným webům, musí vzniknout státní úřad, který jim to přikáže, hezký, jelikož zavedený by byl Český úřad pro tisk a informace, jak se vám líbí?
Komické na tom všem je, že smyslem má být posílení důvěry v instituce. Načež instituce něco pokoutně podniká pod záminkou „příprav pro diskusi‟, aby se to nikdo nedozvěděl a veřejnoprávní rozhlas jí musí dokument vyrvat z drápů a předkládat ho veřejnosti. Že z toho vzniká nedůvěra, to je nabíledni. Která je bohužel přenositelná i tam, odkud to pramení, tedy kamsi do Bruselu: podotýkám, že onen Kodex taky ještě nebyl schválen jako závazný ukazatel.
Příklad ze života
V těchto dnech vyvolal pozornost billboard propagující Babišovu kandidaturu – sugerujícím veřejnosti, že Petr Pavel nás zavleče do války. Billboard vylepila firma BigBoard. Už vám svítá, pamětníci? Reklamní agentura Big Board poskytla v roce 2009 své plochy akci Ne základnám, sabotující zřízení Radaru v Brdech. BIS se údajně „zajímala‟ o tuto agenturu (viz např. zde) a psalo se o její nejasné vlastnické struktuře a vazbách na Rusko. Marně.
A máme tu všechno jako na dlani. Hrozí nebezpečí, že budeme mít na Hradě dalšího prezidenta, který zvítězí na základě hnusné lži. BIS se tehdy „zajímala‟, ale Rusům se skrze své agenty a užitečné idioty podařilo radar sabotovat. Jsme zjevně bezmocní vůči očividné lži a stát nedokáže zasáhnout ani v případě ohrožení obrany státu.
O to pilněji bude vyrábět bezzubé dokumenty (bruselský Kodex má skoro 50 stran textu) a přátelé přátel si přijdou na své peníze.