Naše země asi není jediná, ve které občané kromě svých vlastních voleb bedlivěji sledují americké prezidentské volby. Alespoň někteří. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby v roce 1989 byl americkým prezidentem Jimmy Carter a ne Donald Reagan. 

Možná, že bychom se plácali v dozvucích nějakého dalšího pokračování reálného socialismu nebo dokonce nereálného, kdyby naopak v Moskvě vyhrál – po popravě Michaila Gorbačova – nějaký stoupenec tvrdé linie. Třeba zrovna Vladimír Putin, proč ne, když uvažujeme o možném a nemožném.

Znalci amerických poměrů předpokládají, že zvítězí opět Donald Trump, podivná figura, která se chová tak trochu jako Batmanův protivník Joker, ale dociluje pozoruhodně dobrých výsledků. Ty mu asi zajistí opětovné vítězství, nicméně fantazírujme a co se asi stane, když vyhraje jeho demokratický protivník.

Aktuálně není zdaleka jasné, kdo se mu za demokraty postaví, nicméně v nedělním klání o nominaci vyhrál s přehledem senátor Bernie Sanders. Tento bezmála osmdesátiletý levičák prosazuje to, co – dotaženo do důsledků – zničí prakticky všechno, na čem stojí americká prosperita a svoboda. Do voleb je ještě daleko, ale zase ne tak moc daleko. Pro posouzení soudobé atmosféry – nejen americké – je politováníhodné, že takovou figuru někdo bere vážně, a tím hůř, že má Sanders oporu v mladé generaci.

Je pozoruhodné, jak ten socialistický experiment je přitažlivý a navádí k opakování, ačkoli všude, kde ho realizovali, katastrofálně zkrachoval.