Možná je dobře, že Petr Pavel fungoval na bezpečnostní konferenci v Mnichově ještě bez mandátu hlavy státu, který mu připadne až 9. března. Jeho vyjádření stran Ukrajiny je tedy postojem soukromé osoby, jakkoli je jasné, že se ho Pavel bude držet i po devátém březnu. Je třeba ocitovat, co tam vlastně řekl:

A proto bych rád vyzval k opatrnosti ohledně vytyčování cílů, jak by měl tento konflikt dopadnout. I kdyby došlo k tomu, že se ruská armáda zhroutí, ukrajinská armáda ji vytlačí z Ukrajiny, pak tu budeme mít zhroucené Rusko. To znamená, že nebude nikdo, s kým bychom mohli jednat o režimu bezpečnostních záruk a pracovat na budoucí bezpečnostní architektuře Evropy.

Na jiném místě řekl, že chápe ukrajinské přání získat i Krym a vidět Putina na kolenou s omluvou v ruce. Vzápětí vznesl dotaz, zda je to uskutečnitelné. Bezprostředně reagoval ukrajinský ministr zahraničí Kuleba. Vytkl Pavlovi, že Ukrajincům málo věří. Nic jiného říci nemohl, oficiální postoj Ukrajiny zní – zpět původní hranice včetně Krymu, omluva Ruska a náhrada škody. Petr Pavel to stanovisko výslovně respektuje a podtrhl myšlenku, že o podmínkách eventuálního jednání musí rozhodnout Ukrajinci sami. Do toho nemohou žádní mírotvůrci mluvit. Nicméně limity tu jsou, a je dobře, že je Pavel jako dosud soukromá osoba nastínil.

Západ Ukrajinu podporuje nejen ze sympatií vůči napadenému. Nelze zapomenout na ruské ultimátum, které zahrnovalo i jiné cíle než podmanění Ukrajiny, například „maličkost‟, tedy politický návrat před rok 1993, čili fakticky před pád želené opony v roce 1989. Ta podpora dostala novou vzpruhu překvapivou návštěvou prezidenta Bidena v Kyjevě. Nicméně „soukromník Pavel‟ nastínil i jakési mantinely pro podporu. Lze to číst asi takto: je třeba dosáhnout toho, aby se Rusko v rozumné míře stáhlo a pak je třeba udělat všechno proto, aby ztratilo chuť na další dobrodružství tohoto druhu. Nicméně je nadále vnímáno jako jaderná velmoc a třebaže dosavadní bezpečnostní strukturu Rusko rozbilo, nová bez jeho součinnosti nevznikne. Vznikne něco, o čem bezpečnostní poradce vlády Tomáš Pojar mluvil už loni na jař, totiž něco jako „východní‟ a „západní‟ Ukrajina? Dojde k zamrznutí konfliktu, jako se to stalo po válce v Korei, která dodnes nebyla formálně ukončena? Jak to dopadne je ve hvězdách a bude hodně záležet na Ukrajincích samotných. Je ale dobře jim občas připomenout, že vize Putina na kolenou je mimo realitu.

S tím ale, že lidé jdou a nasazují krk kvůli ideálu a ne kvůli reálpolitice.