Je to šňůra svátků. Začíná 30. dubna radostnou kratochvílí zvanou pálení čarodějnic. Proboha, snad si nepomyslíte, že jsem suchoprd a snažím se pokazit dětem radost. Pro ně je to ohýnek a pečení buřtů a legrace. Nic proti tomu. Ale přiznám se, že se mi i dnes zhoupl žaludek, když jsem jel kolem našeho obecního „playgroundu‟ a viděl tam uchystanou dvoumetrovou hranici a na vrcholku realistickou ženskou figuru. Za tři sta let, od poloviny patnáctého do poloviny osmnáctého století, bylo takto upáleno na padesát tisíc žen. Muži se upalovali také, ale podle odhadů žen bylo čtyřikrát víc než mužů. Asi to má něco společného se sexualitou a jistě o tom bylo napsána spousta knih. Nechci je číst. Jen opakuji, že se mi to hnusí a těší mě jen to, že nic z toho, co jsem tu teď napsal, nebude trápit děti při dovádění kolem ohníčku, protože o tom nevědí.

Hned na to následuje 1. máj. Původní svátky začátků léta žijí dodnes ve zvyku stavění májek: první zmínka o něm je u nás z roku 1422. První máj zpopularizoval i Karel Hynek Mácha ve svém milém spisku o zamilovaném chlapíkovi, který zavraždil svého otce a coby otcovrah byl vpleten do kola. Načež do jarních svátků vstoupila politika. V roce 1886 došlo v Chicagu k Haymarketskému masakru korunovanému popravami. Byl z toho 1. máj, svátek pracujících, slavený tím, že lidé nepracují. Týden a něco po něm přijdou oslavy svobody. 8. května oficiálně skončila druhá světová válka v Evropě a den na to následovalo osvobození Prahy sovětskou armádou, osvobození Prahy, osvobozené sovětskými vojáky, kteří přeběhli k nacistům. Jakmile Prahu osvobodili, hledali svobodu u Američanů. Ti je přijali a hned poté je poslali šupem zpátky do sovětské země svobody, kde byli dílem popraveni, dílem posláni do gulagu, kde pomřeli hladem a nemocemi.

Navzdory tomu všemu jsme v líbezném ročním období a těším se, že si dnes dám pusu se svou ženou pod rozkvetlou jabloní.