Ono jich je víc, těch rozhovorů na mělčině. O jedněch hovořil německý vicekancléř Sigmar Gabriel v televizi – jde o dohodu zvanou Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), která by měla vytvořit největší zónu volného obchodu na světě. Vicekancléř podotkl, že proběhlo už čtrnáct kol bez viditelného výsledku. Jednání je naprosto utajené, zasvěcenci jen tuší kontury. Nicméně je zřejmé, kde je zakopaný pes, neboli bludný kořen.

Jde o to, že i ty takříkajíc mocné a nejmocnější vlády západní Evropy, a Německo je v jejich čele, mají omezenou suverenitu. V reálu jsou ve vleku zeleného a lidskoprávního aktivismu. To, co se jmenuje občanská společnost a co je ve skutečnosti obdoba levičáctví z dvacátého století, má silné pozice v tisku a samozřejmě i v politických strukturách. Jakmile pak přijde na konkrétní problémy a jejich řešení, kritériem není definovatelný státní zájem, nýbrž soulad s ideologickými hesly. Občanská společnost je dnes stejně nedotknutelná posvátná kráva, jako byla katolická církev před sto padesáti lety.

Na tom váznou i další rozhovory, jako je diplomatická cesta Angely Merkel po Evropě. Státy se zkušeností komunistické diktatury nejsou ještě touto společenskou korozí tak zasažené jako státy západní. Zde ještě rozum a z něj plynoucí racionální úvahy nejsou předmětem nevole až nenávisti. Konkrétně se to projevuje na uprchlické krizi. Kancléřka Merkel opět opakovala v neděli svoji mantru, že se na řešení otázky běženců musejí podílet všichni. Aby se z mantry stal reálný projekt, musela by stanovit, čím se musí začít: novodobá církev hlásá, že se musí začít u solidarity. Racionální úvaha vede ke kontrole vnějších hranic. Jakmile budou hranice kontrolovány, je možné řešit, co s těmi lidmi, kteří sem už přišli a které odsud nikdo už nedostane pryč, a to řešení jistě bude společné – pak bude možné se znovu bavit o kvótách, jakkoli se zdá, že je to technicky nerealizovatelný projekt. Jeho smysl – v současnosti – je v odvádění pozornosti od jádra věci a v hledání viníků.

Bohužel si toto Angela Merkel není schopna připustit, protože by o ní ošklivě psali ve Spieglu. Proto jsou rozhovory na mělčině. Lodě s uprchlíky ne, ty volně připlouvají dál.