Běloruský prezident Alexandr Lukašenko nechal zfalšovat volby. Obyvatelstvo proti tomu protestuje, načež Lukašenko utíká s prosbou o pomoc k Putinovi. Šíří směšné pověsti o ohrožení ze zahraničí včetně Česka, o jednotkách na hranicích, od pondělka chystá vojenské manévry na polské hranici a Vladimír Putin slibuje vojenskou pomoc.

Je dobře, že i naše vláda se rozhodně staví na stranu běloruských demokratických sil. Nicméně události mají velký spád a nelze vyloučit, že si Rusko dá repete 21. srpna 1968. Tehdy mu to prošlo – krátkodobě, jelikož dlouhodobě se oslabila podpora ze strany levicových sil Západu. Dnes je ale situace zcela jiná než před padesáti lety. Rusko podporují spíše nacionalisté a konzervativci, nikoli levice. Západní levice má dnes zcela jinou agendu, než jakou mívala, když ji rýsovalo ideologické oddělení politbyra ÚV KSSS. Takže uvažujme, co se stane, když ruské tanky pomohou rozdrtit demokracii v Bělorusku?

Že mezi politickými předáky EU bude populární placka na klopě JE SUIS MINSK, je jisté, a možná se nechají vyfotit v nějaké uličce hlídané policejními těžkooděnci, jak rozhořčeně protestují. Co by se ale mělo stát? Je třeba navnímat rozdíl mezi poslední ruskou agresí na Ukrajině a nedejbože chystaným zásahem v Bělorusku.

Krym patřil k Rusko do roku 1954, poté ho Nikita Chruščov převedl pod Ukrajinu, tehdy integrální část SSSR. Ruku na srdce, kdo z laskavých čtenářů tušil do roku 2014, že přístav Sevastopol, Město Hrdina z Velké vlastenecké, založený Kateřinou Velikou, je na Ukrajině? O připojení k Rusku se konalo referendum s více než 96% výsledkem pro Rusko. Výsledek je pochybný už kvůli zeleným mužíkům v zemi, nicméně nepokoje hongkongského nebo minského typu jsme proti němu nezaznamenali. Protiprávní akt to byl, mezinárodní právo porušeno bylo, to všechno sedí, ale ten Krym byl ruský příliš dlouho a Rusové za něj zaplatili příliš krvavou cenu, než aby si ho nechali vyfouknout geniální strategií Západu, který si usmyslel Ukrajinu vtáhnout do EU a do NATO.

V Bělorusku jde o něco jiného. Je to samostatný stát. Nikdo ho do EU ani do NATO netahá. Jeho prezident zorganizoval volby bez přítomnosti nezávislých pozorovatelů a jejich výsledky jsou pochybné. Protesty jsou masové, spontánní a dlouhotrvající. Jestli Rusko sáhne k repríze 21. srpna 1968, reakce Západu musí být jednoznačná, rozhodná a efektivní. Jistěže válka nepřipadá v úvahu, ale sankce musí bolet.

Například nechat utopit Nord Stream, co říkáte, soudružko Merkelová?

Ale já nejsem od toho, abych jí radil, ona jistě najde recept typu wir schaffen das. Ale bez ohledu na to, co ona a EU udělají nebo neudělají, mezi faktem anexe Krymu a eventuální nedejbože ozbrojenou agresí proti Bělorusku je takový rozdíl, jako mezi německým záborem Sudet v roce 1938 a německo-ruským útokem na Polsko o rok později.