V souvislosti s prognózou roku 2019 se velmi často vyskytuje i u nás slovo krize, tedy přechodný stav nestability, za kterou je vždy ztráta důvěryhodnosti a legitimity většiny elit: politických, univerzitních, kulturních i mediálních.

Důvody jsou nabíledni: Politika se propojila příliš úzce s byznysem, což stvrzuje i premiér, a začala si privatizovat stát. To vedlo k obrovské zadluženosti obyvatelstva, každou minutu je zahájena víc než jedna exekuce, střední podnikatelská třída je upozaděna a dochází k nedodržování zákonů a Ústavy. Občané jsou denně svědky toho, jak politici opovrhují panstvím práva. Loajalitu, která původně znamenala jen zákonnost, personifikovali a projevují ji místo k zákonům spíše k těm, kterých se bojí, které potřebují, či k tomu, kdo je někam vynese, a ne hodnotám a principům. A úředníci na všech úrovních tento zkreslený výklad od nich odkoukali.

Tím se dostáváme ke ztrátě legitimity i některých univerzit, které začasté prodávají diplomy, místo aby lidi učily studovat. Tím nesou zodpovědnost za to, že legitimizovali do nejrůznějších zodpovědných funkcí osoby, které by se neměly vůbec podílet na složitějším rozhodování ve státě, ani v politické straně. Personu lídra tvoří vždy osobní zkušenost a celoživotní postoje v důležitých situacích, které jako jediné mohou legitimovat jeho pozici. Představitelé ostatních univerzit, jako morálně-legální autority, k těmto praktikám či k nehorázným výrokům politiků většinou mlčí: lidé pochopili, že ani na ně není spolehnutí.

Kulturní elity zase ztratily svou legitimitu tím, že se nedokázaly veřejně, jasně a jednoznačně společně postavit proti politice zloby, která vede k netoleranci vůči náboženské či etnické rozdílnosti, nesolidaritě vůči lidem, kteří jsou v nouzi, a někteří představitelé kultury se dokonce na ní začali přiživovat, čímž společnost nadále více polarizovali. A to přesto, že víme, že diverzita na všech úrovních je to, co podporuje rozvoj. Kultura v původním Platónově smyslu má kultivovat a pečovat o duši: tedy nejrůznější lidi spojovat.

A mediální elity se nedokázaly domluvit s některými byznysmeny, abychom si zachovali na trhu alespoň jeden prestižní deník, který by v době redukce redakčních filtrů hlavně na sociálních sítích a díky algoritmům dokázal medialitu třídit: tedy oddělovat informace od nekonečné snůšky polopravd a lží, v nichž se lidé ztrácejí či uzavírají do sociálních bublin virtuálního prostředí, které je utvrzuje v tom, že jen oni mají pravdu.

Nestandardní na této vysoké frekvenci slova krize je, že k ní dochází v době, kdy se všemi sousedy máme dobré vztahy, hospodářství vykazuje slušné výsledky a v Česku je nejnižší nezaměstnanost. Vysvětlit se tato situace proto dá pouze strachem z blížícího se krachu společenské smlouvy či dokonce s přáním, aby tento krach nastal co nejdříve a nastolil nový sociální smír.