Čteme, že sněmovní komise pro rodinu vyzvala k novelizaci občanského zákoníku ve smyslu netolerance nepřiměřených tělesných trestů a psychického násilí na dětech. České zákony tělesné tresty striktně nezakazují, hovoří jen o přiměřenosti prostředků. Otevírají rodině pro posouzení situace. Skutečné tělesné tresty jsou u nás už dávno nejen mimo zákon, ale i mimo společenskou přijatelnost. Aktivita sněmovní komise jde v duchu konceptu ochranitelské role státu. Bystří zákonodárci se rozhlížejí, koho a co ještě lze chránit a jakmile něco spatří, vrhnou se na to a chrání. Teď se zaměřili na téma, které je na stole dlouho, intenzivně od roku 2015, kdy se na nás zamračil Evropský výbor pro sociální práva. Děti jsou u nás chráněny tak, že se učitelé už bojí chodit do školy, aby vyvázli se zdravou kůží. To ale nestačí, nedotknutelnost musí být absolutní.

Věcně to téma není. Skutečné týrání dětí je mimo zákon už teď. Co je přiměřenost? Víme to všichni, teď na to má být zákon, a smyslem jeho je způsobit, abychom se báli. Zakáží dotek vedený silou převyšující kinetickou energii stanovenou zákonem, jako zkoumají centimetrem vzdálenost, v jaké míjíte autem cyklistu. Začnou posuzovat  míru psychického násilí. Je to psychické násilí, když na spratka zařvu? Asi ano. Nastaví na to zvukovou normu, od kolika decibelů se domluva mění v násilí.

Nejlíp je, nemít děti. K tomu ostatně směřuje další legislativní ofenzíva, zaměřená na kvalifikovaný souhlas s pohlavním aktem.

Brzy budeme chodit připaženi jedním krokem vstříc šťastné budoucnosti.